Golfista na cestách bloguje

Poslední zastávkou před odletem byl Auckland. Hlavní město Nového Zélandu, které leží na severním ostrově a kde naše cesta po NZ začala. Na Auckland jsme si nechali něco málo přes půl dne, což na základní poznání města stačilo. Musím říct, že architektura města mě hodně bavila. Trochu to připomínalo Chicago – kombinace staré zástavby (rozuměj 18.–19. století) s novou moderní zástavbou, mrakodrapy a moderními budovami. Ale celkově to má své kouzlo.

Od Nelsonu vedla cesta do poslední zastávky na jižním ostrově, do Christchurch. Zde náš roadtrip po jižním ostrově končil – odevzdávalo se auto a čekal nás závěr roku a přesun do Aucklandu. Cesta ze severu vedla po východním pobřeží a opět patřila mezi krásné přejezdy. Nejprve jsme projeli přes Havelock kolem Marlborough Sounds horským průsmykem do údolí, kde se nachází stovky vinic. Nový Zéland je známý svou produkcí vína a většina z něj se pěstuje právě v této oblasti. Následně jsme pokračovali až do Christchurch po pobřeží, přičemž po pravé straně se nám nabízely nádherné horské scenérie. Bohužel v druhé polovině cesty nám počasí ukázalo svou nevlídnou tvář, a tak byl zážitek z poloviny cesty spíše poloviční.

Západně od Nelsonu se nachází Marlborough Sounds – oblast plná nesčetného množství ostrovů, poloostrovů a zátok, které je možné proplout lodí. Svým charakterem hodně připomíná Milford Sound. Bohužel v den, kdy jsme zde byli, žádné lodě nepluly, a tak nám zůstalo jen navštívit zdejší malý přístav Havelock. Havelock je známý především svými zelenými mušlemi.

Od Westportu pokračovala cesta dále na sever k městu Nelson, které se nachází v Tasmánském zálivu. Nejprve jsme však zamířili do národního parku Abel Tasman. Ten se rozkládá na poloostrově mezi Tasman Bay a Golden Bay a je to místo, které opravdu stojí za návštěvu. Národní park nabízí překrásné pláže s bílým pískem a stezky vedoucí "džunglí" podél pobřeží. A k tomu jeden neobyčejný zážitek – projížďku lodí taženou traktorem! :-)

Východní pobřeží jsme projeli opravdu velmi rychle, což nás trochu mrzelo, protože už jen to, co jsme stihli vidět, naznačovalo, že jde o další krásný kout. Už samotný příjezd od Arthur's Pass k moři byl úchvatný a člověk po několika dnech mohl s úlevou pronést slova klasika: „Konečně moře!“ :-)

Cesta od Lake Tekapo na západní pobřeží patří k nejkrásnějším přejezdům na jižním ostrově. Začátek vede přes nižší horský průsmyk, který vás zavede do údolí připomínajícího Toskánsko. Následně se napojíte na Inland Scenic Route 72, jednu z ikonických tras, kde projíždíte údolím a po vaší levici (nebo pravici, pokud jedete ze severu) se rozprostírá úpatí vysokého pohoří. My jsme však měli smůlu – z "toskánské oblasti" jsme vjeli do mraků a vše jsme si museli pouze představovat.

Mount Cook, původně Aoraki, je nejvyšší hora na Novém Zélandu. Tento majestátní vrchol dosahuje výšky 3724 metrů nad mořem a nachází se nedaleko jezera Pukaki. Právě od Lake Pukaki je za krásného počasí zřejmě nejhezčí výhled na Aoraki. Po malebné cestě vedoucí podél levé strany jezera najdete několik foto pointů, kde se vám naskytne nádherný pohled na horu tyčící se na konci jezera. Náš výlet na Mount Cook připadl na den s nízkou oblačností, ale jeden člen výpravy přišel s geniálním nápadem. Navrhl jsem, že při cestě od Lake Wanaka bychom mohli využít hezkého počasí a udělat krátkou, asi 60km odbočku k Mount John. Fotky hory, které máme, tak vznikly dva dny před samotným výletem.

Již předem jsme dostali „varování“, že cesta k Lake Tekapo bude pro nás opět velkým zážitkem. Jiný ráz krajiny, ale opět budeme namáhat krk tím, jak budeme neustále sledovat výhledy zleva doprava. Po náročném výstupu na Mount Isthmus a krátkém osvěžení u jezera Häwea jsme se vydali na cestu. První část trasy vás zavede do horského průsmyku, kde se vám naskytnou nádherné výhledy na kopce před vámi. Po překonání nejvyššího bodu cesty pak projedete krásným údolím a dorazíte do nádherné nížiny, která je v dáli lemována pohořím. Následuje dlouhá rovná cesta k Lake Pukaki, a odtud už je to jen kousek k Lake Tekapo.

 Perfektní alternativa k Roy's Peak pro ty, kteří chtějí méně lidí a výhled na dvě krásná jezera. Malé parkoviště, odkud začíná túra na Isthmus Peak, se nachází necelou půlhodinku jízdy od Wanaky podél překrásného jezera Häwea. Výstup na Isthmus Peak nepatří k těm nejlehčím, protože vás čeká převýšení přes 1100 metrů na necelých sedmi kilometrech. Proto si vezměte dostatek vody a jídla a je dobré začít výstup v ranních hodinách. Vyhnete se těm, kteří si rádi přispí, a stoupat v pravé poledne by bylo velmi náročné.

Cesta z Te Anau k jezeru Wanaka vede opět přes Queenstown. Kousek za Queenstown vás navigace vyzve k odbočení vlevo, a po obvyklém spuštění stěračů začnete stoupat serpentinami. V ten moment začíná nádherný úsek cesty, který vás nejprve zavede na vrchol, odkud je výhled na celé údolí vedoucí ke Queenstownu a na pohoří lemující jezero Wakatipu. Pokud budete mít štěstí na příletovou dráhu letiště od severu, můžete dokonce pozorovat přistávající letadla, která prolétávají pod vámi.  

Milford Sound je asi nejznamější místo na NZ a cílem většiny turistů. Jsou to zdejší fjordy. Na Milford Sound bede z Te Anau krásná cesta přes hory. Nám bohužel moc nepřálo počasi a tak jsme neviděli vrcholky hor, ale na druhou stranu to dodali dramatičnosti přírody. Na cestu je dobré se vydat brzy ráno, aby se člověk vyhnul hustému provozu a všem autobusům, které každý den navezou tisíce turistů.

 Po dvou nocích v Queenstownu jsme se přesunuli do Te Anau, které je výchozím bodem pro návštěvu zdejších fjordů. Přesun do Te Anau a všechny další cesty autem jsou neskutečným zážitkem, protože za každou zatáčkou na vás čeká nový nádherný výhled a jiný ráz krajiny. Proto je dobré si na každý přesun vyhradit dostatek času – často budete zastavovat, a pokud jste fotograf, budete téměř neustále fotit. :-)  

První destinace a začátek naší cesty. Queenstown je také nazýván „Adventure Capital of the World“. Už samotné přistání na zdejším letišti je zážitek, a to nejen pro letecké nadšence. Přílet z obou stran probíhá údolím mezi zdejšími horami a za krásného počasí je pro cestující naprosto úchvatný. O to náročnější je však pro piloty. Protože letiště ZQN je „captain-only“, mohou zde přistávat pouze kapitáni. Přiblížení a přistání zde neposkytují příliš prostoru pro chyby, protože hory se z obou stran nacházejí velmi blízko.

Kia Ora. Jsou určité destinace, které člověk touží navštívit, ale jejich vzdálenost od domova je tak trochu odsunuje na vedlejší kolej nebo na pozdější čas. Takové to: „Až budu mít víc volna“ nebo „Až mě vyhodí z práce. :-)“ Letošní Vánoce ale vyšly velmi dobře, a kombinací dovolené z aktuálního a příštího roku se podařilo získat více než tři týdny volna, takže  s jednou vzdálenou destinací nebylo třeba čekat až na důchod. :-) Rozhodovalo se mezi Novým Zélandem (NZ) a Austrálií. Po shlédnutí několika YouTube Shorts o tom, co všechno vás v Austrálii může zabít, padlo rozhodnutí prozkoumat Nový Zéland. :-) Hlavním důvodem však byla nádherná příroda.