Od Nelsonu vedla cesta do poslední zastávky na jižním ostrově, do Christchurch. Zde náš roadtrip po jižním ostrově končil – odevzdávalo se auto a čekal nás závěr roku a přesun do Aucklandu. Cesta ze severu vedla po východním pobřeží a opět patřila mezi krásné přejezdy. Nejprve jsme projeli přes Havelock kolem Marlborough Sounds horským průsmykem do údolí, kde se nachází stovky vinic. Nový Zéland je známý svou produkcí vína a většina z něj se pěstuje právě v této oblasti. Následně jsme pokračovali až do Christchurch po pobřeží, přičemž po pravé straně se nám nabízely nádherné horské scenérie. Bohužel v druhé polovině cesty nám počasí ukázalo svou nevlídnou tvář, a tak byl zážitek z poloviny cesty spíše poloviční.
Christchurch je největším městem na Jižním ostrově a po dvou týdnech cestování panenskou přírodou to byl docela šok být najednou ve městě. I když Christchurch je velikostí podobné Brnu. :-) Město se vyznačuje velkou botanickou zahradou, kterou jsme během jednoho dne vynechali a raději si prošli centrum. To je typické linkou staré tramvaje, která projíždí městem, a specifickou uličkou s restauracemi. Pro město je také charakteristický street art v podobě různých graffiti na domech.
Nový Zéland má jednu zajímavou věc, která odráží celkově pohodový přístup místních lidí k životu. Nejčastější větou je „no worries“. Všichni jsou tu klidní, tiší a Evropan by možná řekl, že trochu nudní. Nechodí ve velkém do hospod a barů. Na Silvestra o půlnoci někdo v dáli odpálil dvě petardy, a ve 00:05 byl klid – vypadalo to, že všichni už spí. Něco, o čem si u nás doma můžeme jen nechat zdát. Musím říct, že chápu všechny, kteří tu chtějí zůstat.
Komentáře