Východní pobřeží jsme projeli opravdu velmi rychle, což nás trochu mrzelo, protože už jen to, co jsme stihli vidět, naznačovalo, že jde o další krásný kout. Už samotný příjezd od Arthur's Pass k moři byl úchvatný a člověk po několika dnech mohl s úlevou pronést slova klasika: „Konečně moře!“ :-)
Naší první zastávkou byl Greymouth – městečko na konci cesty přes Arthur's Pass, které leží u ústí řeky Arnold do Tasmánského moře, jež je součástí Tichého oceánu (pořád mám trochu zmatek v tom, zda je to oceán nebo moře). Po dlouhé cestě byla procházka po rozlehlém pobřeží velmi příjemným zpestřením.
Poté začíná cesta na sever, která vede nádhernou pobřežní trasou. Projíždíte jednu zatáčku za druhou a každou chvíli se před vámi otevře nový výhled na oceán (nebo moře nebo co to vlastně je:-)), jeden hezčí než druhý. Rozhodně se vyplatí počkat na západ slunce, protože slunce zapadá směrem k Austrálii, což vytváří kouzelnou atmosféru. Bohužel naše zastávka na západ slunce měla za následek, že zbytek cesty jsme absolvovali za šera. Navíc jsme si během západu užili i „společnost“ sandflies – jediných opravdu „nebezpečných“ zvířat na Novém Zélandu. Tyto neskutečně otravné malé mušky koušou, a jejich kousnutí bolí jako čert několik dní. Proto doporučuji mít vždy po ruce místní repelent, který opravdu funguje a který při západu slunce ležel v kufru auta:-)
Komentáře