Golfista na cestách bloguje

A je to tady. Cesta se blíží ke konci a musím říct, že se mi opět nechce moc zpátky. Nevím, zda nemám nějaké asijské geny, ale nějak se mi tady moc líbí. Sice je tady člověk naprostým cizincem, ale vůbec ten pocit tady nemá. Občas se zamyslím nad filmem Lost in Translation, ale musím říct, i když tento film mám rád, tak taková atmosféra tady neplatí. Nevím, jestli je to tím, že už to tady dobře znám nebo tím, že se tady pohybuji s korejským doprovodem. To vždycky dodá jiný rozměr, když má člověk možnost poznat zemi jinak, než vám doporučují v průvodci. Ono je vždy lepší nechodit po místech, které jsou tolik doporučovaný. Jedno z takových míst tady je Itaewon. V každém průvodci je toto místo doporučeno a v každém hotelu vám na otázku kam jít řeknou, že na Itaewon. Iteawon je část města s jednou dlouhou ulicí, kde je hodně západních obchodů a restauraci a k tomu je tam víc Evropanů a Američanů, než v Evropě a v USA. To místo je dobré tak akorát, když chcete koupit falešné oblečení a hod...

Chtěl jsem napsat už pár řádek včera večer, ale vzhledem k tomu, že jsem se po výborné večeři sotva hýbal a věnoval se pracovním záležitostem, tak se k tomu dostavam teprve nyní. Nyní je krátce po výborné snídaní. Bydlím v hotelu The Shilla, což je hotel, který vlastní přímo Samsung a nachází se kousek od centra města přímo pod Namsanem (kopec, kde se nachází vysílací věž s rozhlednou. The Shilla je velmi luxusní hotel, ale člověk se tady vůbec necítí špatně ani, když nemá na parkovišti zaparkované Porsche či jiné auto vyšší třídy. Je zde naprosto dokonalý servis. Od momentu, kdy vystoupíte z letištního busu nebo taxiku, tak je o vás postaráno. Hned u busu vám seberou zavazadlo, což našince může trochu vyděsit, protože stále není zvyklý na to, že se tady věci nekradou:-) U recepce se vás zeptají, zda chcete zavazadlo dovést až na pokoj. Využil jsem tuto službu a po cestě na pokoj přemýšlel, kolik se tady dává spropitné. Když dorazil poslíček se zavazadlem na můj pokoj, tak jsem mu cht...

Včera jsem nic nenapsal, protože využívám časového posunu a předpokládám, že jste první příspěvek četli v pondělí. A ja včera trávil čas prací do pozdních nočních hodin. To je na druhou stranu zase nevýhoda časového posunu, kdy když začíná odpolední šichta v Evropě, tak tady se už chodí spát:-) Dneska jsme byli již pracovat v hlavním sídle naši mateřské firmy v Suwonu, ale o tom až zítra. Dneska se podělím o zážitky ze včerejška - návštěva Coex centra a hlavně jeho akvária a Technomartu. Coex je sídlem světové obchodního centra a zároveň patří mezi největší obchodní komplexy v Koreji. Coex tvoří několik výškových budov, které se nachází na jihu města, kde mají sídlo většina velkých firem a je to velmi moderní část města, která hodně připomíná spíš Manhattan, než Seoul. Coex se na první pohled moc neliší od ostatních moderních center. To zajímavé se nachází pod těmito budovami. Na obrovské ploše je vybudováno podzemní centrum, které se svojí velkosti nedá přirovnat k žádnému obchodnímu...

Je to krátce přes rok, co jsem posledně byl na druhé polokouli a opět se hlásím ze Seoulu. Letos cesta vychází na předvánoční období, takže se naskytne zase jiný pohled na již známá místa. Celý první den přemýšlím, o čem tak napsat první den po příletu. Tak asi úplně na začátek. Není tu žádná válečná zóna a na letišti jsme nepřistávali za zvuku vybuchujících bomb a nenafasovali jsme samopal a neprůstřelnou vestu:-) Je opět vidět, jak novináři u nás a obecně v Evropě mají ve zvyku zveličovat. Neříkám, že ten konflikt nebyl nedůležitý, ale v chování lidí nezjistíme žádný zásadní změnu.

Tyto řádky píšu už z domova. O to možná budou depresivnější, protože ty návraty jsou vždycky hodně těžký. Ještě včera jsem stál v přístavu v pekárně a kupoval čerstvé bagety a croassainty a dneska stojím smutně v Bille a koukám na prázdné košíky s pečivem a tiše vzpomínám na minulé dny. A to mne ještě čeká pohled na unuděný pohled zdejších prodavaček. Inu jiný kraj, jiný mrav:-( Aby ten odjezd byl ještě těžší, tak poslední dva dny nám počasí připravilo neskutečné scenérie. V noci na pátek hodně pršelo. Vlastně pršelo ještě při cestě na hřiště Saint Donat u Cannes. Už to vypadalo, že možná ani nepůjdeme hrát. Pár minut po příjezdu ale pršet přestalo a na šesté jamce se začalo ukazovat sluníčko a po krátké dešťové přestávce se obloha úplně roztáhla a zažili jsme jeden z nejhezčích dnů.

Tak povinnost splněna:-) V neděli jsme využili den volna a vyrazili na výlet do St. Tropez. Ze Sainte Maxime se dá k četníkům dostat dvěma způsoby. První je autem a vede podél moře kolem zátoky a trvá od půl hodiny více podle dopravy. Druhá varianta je po moři. Ze Sainte Maxime vyráží pravidelná linka přes zátoku do St. Tropez a zpět. Cesta trvá dvacet minut a provozuje to firma, která má přes deset lodí, které se jmenují Gipsy a jsou číslovány. Nejvyšší číslo jsme viděli XIV. Lodě jezdí mimo sezonu jednou za hodinu a v sezoně každých patnáct minut. Pokud zvolíte cestu po moří lodí Gipsy, tak máte možnost dvakrát denně jet tzv. okružní cestou do St. Tropez. Cesta lodí trvá pak asi 45 minut a jede zátokou před St. Tropez a ukazují vám vily slavných. Je tam dokonce vila jednoho amerického podnikatele, který má pod barákem padesátku bazén. Rozhodně, pokud budete mít možnost, tak to zkuste. Stojí to za to. Četníci, stará i nová budova, pořád stojí na místě. U staré budovy je teď lešení a ...

Už je sobota a týden za námi a četníci pořad nic:-) Ale abych trochu prozradil, tak se chystáme zítra. Dneska dorazil zbytek výpravy. Takže jsme v plném počtu a od pondělí můžeme rozehrát turnaj o penízky - tedy pokud se najdou dobrovolníci, kteří obětuji zápisné ve prospěch hráčů, kteří budou mít větší štěstí a přijdou o méně míčů, než ti ostatní. Dneska ale nebudu mluvit ani o četnících a ani o golfu. Dneska bych chtěl trochu přiblížit to, co mne nejvíc vždycky "naštve". Tím je zdejší jídlo a hlavně obchody plný neskutečných dobrot. Pokaždé, když vejdu do obchodu (tím je myšlen normální supermarket ve zdejším malém městě), tak si připadám jako člověk, který po čtyřiceti letech překročil železnou oponu a poprvé vešel v Německu do obchodu a zjistil, že banány se dají koupit bez fronty a to i jindy, než na Vánoce. Ale všechno hezky popořadě.

Sedím tak na počítačem a říkám si, co dneska tak napsat. Hlavní událost, obligátní návštěva četnické stanice v St. Tropez, ještě neproběhla. Na tu se chystám až asi koncem tohoto týdne. A budu o ní poctivě referovat. Obligátní foto bude také:-) Letos zkusíme novou cestu k četníkům a to po moři. Je to většinou rychlejší, než autem a prý je to zážitek. V sezoně jezdí loď každých patnáct minut. Teď v zimě pouze každou hodinu a to ještě s polední pauzou a jenom do šesti do večera. Tak to budeme muset nejak naplánovat, abych náhodou nemusel přenocovat u četníků:-)   Dneska bylo opět krásné počasí a teploměr se přehoupl ve stínu přes krásných dvacet stupňů. Ale aby vám to nebylo líto, tak i tady má být pár dní pod mrakem a možná nějaká přeháňka. Ale všichni v tichosti doufáme, že se předpověď nenaplní a bude celou dobu tak, jak bylo do dnešního dne. Je to zvláštní, jak je rozdílné vnímání teplot u našinců a zdejších lidí. Ti většinou chodí ještě v bundách a v autě si pouští topení. To m...

Na dnešek byl plánovaný volný den bez golfu a tak jsme se rozhodli vyrazit za poznáváním zdejších obyčejů. Včera proběhla příprava, která ovšem byla trochu komplikovanější, protože nejsme vybaveni ani mapou a ani bedekrem:-) Navigace je hezká věc, ale tištěná mapa se hodí, když chce člověk plánovat cesty po okolí a nemá na baráku připojení k internetu:-) Naštěstí mi pan Donald poskytl bezplatnou wifi a já měl možnost vyzkoumat možné destinace. Po poradě s radou starších jsme se rozhodli poznat zdejší Macochu zvanou Grand Canyon u městečka Verdan s krátkou zastávkou v resortu Four Seasons, kde jsme se chtěli podívat na tamní hřiště a zvážit, zda tam jet hrát. Ráno, krátce po výborné snídaní, jsme určili sever a vyrazili na cestu. Protože jsem měl už jenom lehce pod čtvrt nádrže paliva, tak jsem si zapnul dojezd na palubním počítači, abych měl přehled o tom, za kolik kilometrů někde zůstaneme viset. V ten moment jsem ještě netušil, co člověk může zažít, když si nenatankuje na začátku ...

Tak je to zase rok. Asi jsem už opravdu starý a hodně konzervativní, když musím dodržovat pravidelné rituály, mezi které patří i tradiční zahájení golfové sezóny v Provence. Na druhou stranu je to ale pořád ještě dobrý, protože si pamatuji, že jsem tu minulý rok byl. Horší to bude, až nastane doba, kdy sem přijedu a budu s přiblblým úsměvem na tváři říkat, jak je to tady krásné a všem tvrdit, že jsem tu v životě nebyl:-) Nejdříve jsem vůbec nechtěl provokovat, protože vím, že většina z vás před chvílí odházela další příval sněhu, ale tady dneska bylo sluníčko a krásných 19 stupňů. Nad nulou:-) Což mi někteří dneska nechtěli věřit, tak se pokusím v příštích dnech vyfotit teploměr. Pravda, organismus se tak trochu dostal do šoku, protože na takový skok nebyl připravený a i to tělo se tak divně hýbe, když na sobě člověk nemá šest vrstev. Ale aklimatizace probíhá velice rychle a doufám, že po návratu domů zůstane veškeré zimní oblečení už ve skříni.