Panoramata na závěr

Tyto řádky píšu už z domova. O to možná budou depresivnější, protože ty návraty jsou vždycky hodně těžký. Ještě včera jsem stál v přístavu v pekárně a kupoval čerstvé bagety a croassainty a dneska stojím smutně v Bille a koukám na prázdné košíky s pečivem a tiše vzpomínám na minulé dny. A to mne ještě čeká pohled na unuděný pohled zdejších prodavaček. Inu jiný kraj, jiný mrav:-(

Aby ten odjezd byl ještě těžší, tak poslední dva dny nám počasí připravilo neskutečné scenérie. V noci na pátek hodně pršelo. Vlastně pršelo ještě při cestě na hřiště Saint Donat u Cannes. Už to vypadalo, že možná ani nepůjdeme hrát. Pár minut po příjezdu ale pršet přestalo a na šesté jamce se začalo ukazovat sluníčko a po krátké dešťové přestávce se obloha úplně roztáhla a zažili jsme jeden z nejhezčích dnů.

Po hře jsme se rozhodli pro návrat do resortu po staré cestě podél moře, která vede od Cannes až do St. Tropez. Je to stará cesta, která vede podél pobřeží a nabízí krásná panoramata. Po opuštění Cannes a prvním stoupání se nám naskytl neskutečný pohled. Přes zátoku bylo zapadajícím sluncem nasvícené Cannes a pozadí zasněžené vrcholky Alp. Jsme v Provence již po čtvrté, ale takto "jasný a ostrý obraz" jsme ještě neměli:-)

Stejné počasí vydrželo i v den odjezdu. V takovém počasí se odjíždí opravdu těžko a musím říct, že když před Genovou v Itálii přišla odbočka do hor, kde naposledy vidíte moře, tak i silnější povahy uronili kroupu:-) Jako každý rok si člověk říká, že pokud by chtěl někde trávit velkou část roku, tak je to právě Provence. Člověk to sice vidí z pohledu turisty, ale těžko se hledají negativa. Oni vlastně i ta negativa mají své kouzlo a utvářejí celou tu atmosféru, která člověka učaruje. Tak zase za rok:-)