A je to tady. Cesta se blíží ke konci a musím říct, že se mi opět nechce moc zpátky. Nevím, zda nemám nějaké asijské geny, ale nějak se mi tady moc líbí. Sice je tady člověk naprostým cizincem, ale vůbec ten pocit tady nemá. Občas se zamyslím nad filmem Lost in Translation, ale musím říct, i když tento film mám rád, tak taková atmosféra tady neplatí. Nevím, jestli je to tím, že už to tady dobře znám nebo tím, že se tady pohybuji s korejským doprovodem. To vždycky dodá jiný rozměr, když má člověk možnost poznat zemi jinak, než vám doporučují v průvodci.
Ono je vždy lepší nechodit po místech, které jsou tolik doporučovaný. Jedno z takových míst tady je Itaewon. V každém průvodci je toto místo doporučeno a v každém hotelu vám na otázku kam jít řeknou, že na Itaewon. Iteawon je část města s jednou dlouhou ulicí, kde je hodně západních obchodů a restauraci a k tomu je tam víc Evropanů a Američanů, než v Evropě a v USA. To místo je dobré tak akorát, když chcete koupit falešné oblečení a hodinky a to ještě za přemrštěné ceny. Je to něco jako, když u nás posíláme turisty na Václavák, kterému se my raději celý rok vyhýbáme, nebo kdyby jsme Číňana poslali do čínský čtvrti. Stejně tak je to s jídlem. Není nad to jíst v malých a hlavně laciných restauracích, které jsou schované v postraních uličkách, než chodit do doporučených a předražených restaurací podle průvodce. Nebo úplně nejlépe se jí na ulici:-) Takže dobrá rada pro cestu do Seoulu - pokud máte tu možnost, tak si nechte ukázat toto město zdejším člověkem. Dostane se vám krásný zážitek a poznáte tu pravou Koreu.
Včera jsem měl tu možnost navštívit rodné město mého kolegy. Goyang se nachází asi dvacet kilometrů severozápadně od Seoulu a asi dvacet kilometrů od hranice se Severní Koreou (pro ty, kteří budou přijíždět od severu:-)) Město má asi půl milionu obyvatel a na rozdíl od Seoulu je relativně klidnější. Goyang spojuje s městem mnoho autobusových linek. Když prochází po hlavní příjezdové silnici, tak sledujete jeden autobus za druhým. Na spoj tam opravdu dlouho nečekáte - maximálně nějakou tu minutu či dvě. Autobusy mají skoro po celém Seoulu a okolí speciální jízdní pruh, takže po metru je to zaručeně nejrychlejší dopravní prostředek. K tomu jsou řidiči autobusů tak trochu závodníci, protože většinou jezdí dost rychle a předvádějí zajímavé uhýbaví manévry:-)
Ale zpátky k Goyang. Město je stejně jako Seoul většina měst v Koreji z velké části nově postavené a dominují mu vysoké moderní budovy - občas připomínající naše paneláky, ale na rozdíl od nich je v nich většinou velmi kvalitní a luxusní bydlení. Pro město je ale hodně zajímavý tamní park, kde se nachází největší uměle vytvořené jezer v jihovýchodní Asii. Obvod jezera má něco přes 8 km a lemuje ho park, kam každý víkend za hezkého počasí jezdí hodně obyvatel Seoulu za odpočinkem a na piknik.
Další zajímavostí je budova, kde máte možnost vidět snad všechny druhy kaktusů, které existují na zemi. Dokonce tam můžete vidět umělé vypěstované druhy, které nikde jinde neexistují. Dozvěděl jsem se, že Korea je jeden z největších exportérů kaktusů na světě. V pěstírně je možné zakoupit většinu kaktusů a doma pokračovat v jejich pěstování.
A nebyl by to opět příspěvek, kdyby nebyla zmínka o nějaké korejské specialitě. Tentokrát to bude něco zajímavější. Večeři před odletem jsem chtěl ochutnat něco zajímavého. Tak jsme zašli do části města, kde se restaurace specializují na chobotnice. A dali jsme si jídlo, které se jmenuje nakji bokkum a postup přípravy je následující. Na grilu, na kterém se dělá i Korean BBQ, se začne vařit zelenina ve vodě s ostrou chilli omáčkou (vlastně vaříte kimchi) a do toho se dají celé živé chobotnice. Jakmile jsou chobotnice uvařené, tak vám je obsluha rozstříhá na mále kousky a můžete se pustit do jídla. Obligátní přílohy a studené polévka (na zchlazení pálivého jídla) je samozřejmosti. Je to opravdu delikatesa a jedna z místních specialit. Jenom chci upozornit, že přiložené video není pro slabší nátury a příznivce naší národní kuchyně:-)
Tak tímto mé letošní zápisky z druhého konce zemegule končí. Vlastně už tento příspěvek opět píšu ze zasněžené Prahy. Návrat byl opět smutný a vůbec se mi nechtělo. Vždycky mne přepadne taková malá větší deprese, když se poslední večer před odletem vracím zpátky do hotelu a začínám balit. Neříkám, že na té zemi je všechno dobré, ale je tam jedna věc, která je naprosto odlišná od té naší. Nějak tam fungují všechny věci, se kterými přicházíte dennodenně do kontaktu - služby. A to je to, co vám dělá ve finále život jednodušší. Nemáte možnost se tam rozčilovat nad tím, že vám každou chvílí někdo znepříjemňuje život nebo se vás nesnaží okrást. Ale co, třeba se toho naše vnoučata jednou dočkají i tady.
Všechny fotky najdete v této fotogalerii.
Včera jsem měl tu možnost navštívit rodné město mého kolegy. Goyang se nachází asi dvacet kilometrů severozápadně od Seoulu a asi dvacet kilometrů od hranice se Severní Koreou (pro ty, kteří budou přijíždět od severu:-)) Město má asi půl milionu obyvatel a na rozdíl od Seoulu je relativně klidnější. Goyang spojuje s městem mnoho autobusových linek. Když prochází po hlavní příjezdové silnici, tak sledujete jeden autobus za druhým. Na spoj tam opravdu dlouho nečekáte - maximálně nějakou tu minutu či dvě. Autobusy mají skoro po celém Seoulu a okolí speciální jízdní pruh, takže po metru je to zaručeně nejrychlejší dopravní prostředek. K tomu jsou řidiči autobusů tak trochu závodníci, protože většinou jezdí dost rychle a předvádějí zajímavé uhýbaví manévry:-)
Tak tímto mé letošní zápisky z druhého konce zemegule končí. Vlastně už tento příspěvek opět píšu ze zasněžené Prahy. Návrat byl opět smutný a vůbec se mi nechtělo. Vždycky mne přepadne taková malá větší deprese, když se poslední večer před odletem vracím zpátky do hotelu a začínám balit. Neříkám, že na té zemi je všechno dobré, ale je tam jedna věc, která je naprosto odlišná od té naší. Nějak tam fungují všechny věci, se kterými přicházíte dennodenně do kontaktu - služby. A to je to, co vám dělá ve finále život jednodušší. Nemáte možnost se tam rozčilovat nad tím, že vám každou chvílí někdo znepříjemňuje život nebo se vás nesnaží okrást. Ale co, třeba se toho naše vnoučata jednou dočkají i tady.
Všechny fotky najdete v této fotogalerii.
Komentáře