Golfista na cestách bloguje

Včera byla práce dlouho do noci a tak už nezbylo moc času na blog. Ale protože máme už hotovo, tak se dneska můžu věnovat psaní. Dneska ráno jsem jel metrem na druhou stranu Seoulu a řekl jsem si, že dneska musím napsat něco o zdejším metru. Asi si říkáte, co může být zajímavého na metru. Vždyť ho má skoro každá metropole, Bratislava ho začala kdysi i stavět a v Brně už dokonce není pouze tématem diskuzí v anarchistických kroužcích:-) Tak vězte, že metro tady je ojedinělý a naprosto perfektně fungující systém dopravy. Představte si, že Seoul je rozlohou o něco větší než Praha, ale žije tady a v blízkém okolí přibližně 10 mio obyvatel. A ty se každý den přepravují z jednoho místa na druhé. A protože většinu dne jsou zdejší ulice relativně ucpané a to i přesto, že většina hlavních tahů má šest až osm pruhů, tak většina obyvatel používá k přepravě zdejší "emedždý".

Dneska od rána jsem hodně pozoroval okolí a přemýšlel jak do pár odstavců sepsat zajímavosti ohledně stravování za pochodu a nakupování základních potravin. Možností je tady nespočet. Vezmu to postupně, jak probíhal můj dnešní den. Hned před hotelem narazím na obchody Family Mart a 7Eleven. Ti z vás, kteří byli někdy za velkou louží, znají koncept obchodů 7Eleven. Jsou to malé obchůdky se základním zbožím. O něco se u nás pokouší nyní Žabka a mnoho vietnamských spoluobčanů. Jenže např. Žabka, kterou lze tak akorát považovat za výkladní skříň Opavie, je slabý pokus o napodobení tohoto konceptu. V Seoulu funguje několik těchto sítí - Family Mart, DS25 (vlastněno LG), 7Eleven, Mini Market, Buy the Way.

Dnešek byl první pracovní den a taky to tak vypadalo - ráno byla jasná obloha a podle předpovědi mělo byt dvacet stupňů:-) Tohle snad funguje všude. Skončí víkend a udělá se hezky. To mi ale rozhodně nehodlalo zkazit náladu, protože jsem se rozhodl si to kompenzovat dobrým jídlem. Dneska se chci podělit o několik zajímavostí, které zde člověka můžou potkat. Zajímavá historka z dnešního rána.  Většina z vás už ví, jak jsem se snažil od naší centrály dostat přesnou adresu Samsung HQ. Dvakrát mi přišel email, že je to Samsung Socheon Building a že doslova cituji "every taxi driver knows". No řekl bych, že možna opravdu každy, až na toho mého:-) Chvilku koukal na lístek a ja začal mít dojem, že latinku vidí prvně v životě. Inu vydali jsme se na cestu a dle mého předběžného kouknutí na mapu i správných směrem. Samsung HQ budova je vzdalena cca tři kilometry od hotelu a když jsme se blížili k místu (tušil jsem akorát odhadem, kde budova je), tak taxikář zastavil a mávnul rukou se ...

Bylo zvykem, že povídání na tomto blogu bylo většinou spojeno s golfovou dovolenou. Tentokrát nejsem na dovolené, ale na služební cestě v rodné zemi KJ Choie (jeden z nejznámějších a nejlepších korejských golfistů). Byl jsme vyslán chlebodárcem na služební cestu na druhou stranu zemegule do země zvané Korea (pro neznalé do té Jižní - tam, kde není nedostatek jídla; vlastně se dá říct, že je tady všeho přebytek:-)). Cesta na druhou stranu je v posledních letech relativně přijatelná, protože se letí přímým letem z Prahy. Letí se s Korean Air, kde má člověk možnost vyzkoušet prvně korejskou kuchyni. Budete sice poslouchat od našich spoluobčanů dotazy typu, zda je to bezpečné a že docela riskuji. Musím říct, že když jsem viděl evropskou stranu na našem letu, tak bych si nebyl moc jistý, kdo riskuje vic:-)

Na hřiště Gassin se nám umoudřil vítr. Odvál někam do Alp a my jsme měli krásné počasí. Minulý rok jsme hřiště hráli s hodně silným větrem, který foukal většinou proti a k tomu bylo slabých dvanáct stupňů. Dneska byl vítr pouze velmi slabý, obloha bez mráčku a příjemných dvacet stupňů (plus dvacet:-)). Jak byla obloha krásně vyfoukaná, tak se nám naskytly krásné výhledy. Z několika míst byly vidět i Alpy, kde ještě leží docela hodně sněhu. Bohužel na tu dálku a za ostrého slunce už to foťák moc nevzal. Ale asi si to dokážete všichni představit:-) Přikládám nějaké dagerotypie, ať se můžete také kochat. Vzhledem k tomu, že dneska se hrálo již brzy ráno - krátce po deváté, tak jsme odpoledne věnovali detailnímu poznávání centra Sainte Maxime. Pravda, jako vedoucí výpravy za poznáním, jsem cestu směřoval na nábřeží k mé oblíbené pekárně, protože chuť na croaissaint byla silnější, než já:-) Ale i na ty památky se dostalo a protože bylo krásné počasí, tak jsem dokumentoval.

V pondělí večer se přehnala přes pobřeží menší větrná smršť a její následky přetrvávají do dneška. V úterý ráno jsem byl fotit východ slunce do přístavu. No úplný východ slunce to nebyl, ale "Zákruta" v rádiu taky ještě neběžela:-) V přístavu bylo tak větrno, že se většina plachetnic lítala ze strany na stranu a palmové listy byly otočeny jedním směrem. Sainte Maxime má relativně velký přístav, ale v porovnání se St. Tropez jsou zde lodě menší a "lacinější":-) Střed města je jinak velmi hezký, většinu ho tvoří malé uličkou se starou zástavbou a velkým množstvím obchodů, které nabízejí různé druhy delikates. Během hlavní sezóny to tu musí být opravdu živé. Když jsem to ráno procházel, tak se vše akorát probouzelo. Ale není to takové to probouzení, jaké známe my. Tady nikdo nikam nepospíchá. Člověk potkává na ulicích zdejší usedlíky, jak si nesou čerstvou bagetu ke snídani. Bohužel si člověk nemůže tuhle atmosféru přenést k nám - už jenom z toho důvodu, že takové bage...

Dneska neděle byla a protože název tohoto dne je od slova nedělat (i když významově by mi to více sedělo na jakýkoliv všední den), tak jsme se rozhodli odložit golfové hole do rohu garáže a věnovat se poznávání a znovu poznávání zdejších krásných míst. I přes krásné počasí, které nás ráno probudilo, jsme necítili potřebu (tedy alespoň ne nepřekonatelnou) jít hrát a tak jsme se vydali na nedělní výlet. Cíl byl určen na Monaco respektive Monte Carlo a rozhodli jsme, že pojedeme po staré cestě podél pobřeží. Cesta je to sice pomalejší, ale o to krásnější. Ze Sainte Maxime se jede přes Saint Raphael přes pohoří Esterel do Cannes. Silnice je samá zatáčka a každou chvíli se naskytnou krásná panoramata.