Do Monaca přes Cannes a zase zpět

Dneska neděle byla a protože název tohoto dne je od slova nedělat (i když významově by mi to více sedělo na jakýkoliv všední den), tak jsme se rozhodli odložit golfové hole do rohu garáže a věnovat se poznávání a znovu poznávání zdejších krásných míst. I přes krásné počasí, které nás ráno probudilo, jsme necítili potřebu (tedy alespoň ne nepřekonatelnou) jít hrát a tak jsme se vydali na nedělní výlet.

Cíl byl určen na Monaco respektive Monte Carlo a rozhodli jsme, že pojedeme po staré cestě podél pobřeží. Cesta je to sice pomalejší, ale o to krásnější. Ze Sainte Maxime se jede přes Saint Raphael přes pohoří Esterel do Cannes. Silnice je samá zatáčka a každou chvíli se naskytnou krásná panoramata.
Před příjezdem do Cannes je pak krásně vidět celé město a v dálce zasněžené Alpy. V ten moment si říkáte, že ti frantíci opravdu nevědí, co mají a jenom tiše závidíte:-) Cannes jako takové není nikterak hezké město a jediné, čím je známé, je filmový a reklamní festival. Za prohlídku stojí známa promenáda, kterou projdete za necelou hodinku. S parkováním není problém, protože skoro v každém městě je plno podzemních i nadzemních parkovacích domů, kde za nějaký ten drobný peníz můžete parkovat bez větších problémů. Bohužel jsme nenarazili žádnou filmovou hvězdu, tak jsme alespoň fotili obtisky rukou v chodníku slávy. Můj táta zkoušel několik slavných hvězd až zjistil, že má úplně stejnou ruku jako Michael Douglas. Bohužel tím ale veškerá podoba konči:-))) Michael není takový švihák lázeňský:-) Do Monaca jsme dorazili krátce po obědě. Dali jsme na radu náčelníka zájezdu a zaparkovali v garážích u casina. Vyšlo na nás místo až v šestém patře v podzemí. Bylo to asi dobře, protože na povrchu naše auto moc nezapadalo mezi ty nejnovější luxusní auta:-) Po krátké návštěvě vstupní haly casina jsme se vydali na oběd do příjemné restaurace přímo nad přístavem. Opět jsme jenom tiše vzdychali nad výbornou kuchyní a užívali si zdejších specialit. Po rychlé prohlídce knížecího paláce jsme se vydali na prohlídku přístavu, kde jsme se na chvilku zasnili nad tím, jaké to je mít jachtu, která by měla se svou velikosti problém se otočit v Praze na Vltavě:-) Když si vezmu, že se u nás považuje za luxus mít vodní skútr a nedej bože motorový člun, tak většina majitelů lodí v Monte Carlu má jak vodní skútr, tak i motorových člun na své lodi:-) V pondělí hrajeme Claux de Amic. Hřiště které se nachází přímo po věznicí. Pokud budou v příštích dnech chybět řádky, tak si nás tam nechali:-)