Včera byla práce dlouho do noci a tak už nezbylo moc času na blog. Ale protože máme už hotovo, tak se dneska můžu věnovat psaní. Dneska ráno jsem jel metrem na druhou stranu Seoulu a řekl jsem si, že dneska musím napsat něco o zdejším metru. Asi si říkáte, co může být zajímavého na metru. Vždyť ho má skoro každá metropole, Bratislava ho začala kdysi i stavět a v Brně už dokonce není pouze tématem diskuzí v anarchistických kroužcích:-) Tak vězte, že metro tady je ojedinělý a naprosto perfektně fungující systém dopravy.
Představte si, že Seoul je rozlohou o něco větší než Praha, ale žije tady a v blízkém okolí přibližně 10 mio obyvatel. A ty se každý den přepravují z jednoho místa na druhé. A protože většinu dne jsou zdejší ulice relativně ucpané a to i přesto, že většina hlavních tahů má šest až osm pruhů, tak většina obyvatel používá k přepravě zdejší "emedždý".
Metro v Seoulu má celkem 14 linek (na rozloze o něco větší, než je Praha). Když se podíváte, jak je město podkopáno, tak by i zkušený krtek bledl závisti:-) V reále to znamená, že zastávky metry různých tras jsou na povrchu relativně blízko sebe. Takže není problém se velice rychle dostat do metra. Horší je to ale už v samotném metru, protože je opravdu velké a s tím jsou spojená určitá pravidla pro vycházení z/do metra. Ale o tom až za chvíli.
Nejdříve něco málo k systému placení v metru. Máte dvě možnosti - buď tzv. Single Ticket (jednorázová jízdenka) nebo tzv. T-Money Recharge Card (obdoba naší Open Card, ale dotaženo do naprosté dokonalosti). U každého vstupu do metra je vždy několik automatů, které vás obslouží. Máte možnost si v nich koupit jednorázovou jízdenku nebo si dobít T-Money Card. Na dotykovým LCD displeji si vyberete nejdříve, zda budete kupovat Single Ticket nebo dobíjet T-Money Card. Následně si vyberete cílovou stanici (buď ze seznamu nebo na interaktivní mapě), zadáte počet jízdenek a zaplatíte. Automat vám pak vydá bezkontaktní kartu nabitou na jednu jízdu. Za tuto kartu v rámci jízdného zaplatíte zálohu 500W (cca 8,- Kč), která je vracena pomoci dalšího automatu, do kterého kartu vhodíte po ukončení jízdy. Do metra vstoupíte přes turniket, nad kterým projedete s bezkontaktní kartou. Stejným způsobem z metra i odcházíte.
O hodně zajímavější je ale T-Money Card. Nejenom z důvodu, že s ní máte jízdné za 900-1000W (14-15 Kč) místo 1000-1100W (15-16 Kč) - jízdné platí na jakoukoliv cestu metrem po Seoulu. T-Money Card zakoupíte v každém mini obchodě (Family Mart, GS25, 7Eleven, Buy the Way nebo Mini Stop). Karta stojí 3000W (45,- Kč). Následně v jakémkoliv automatu nebo obchodě kartu nabijete (částkou dle libosti). A můžete začít cestovat (při každém průchodu turniketem systém ukáže, kolik vám bylo strženo a kolik je zůstatek na kartě) a užívat si dalších výhod karty. S kartou totiž můžete platit ve všech zmíněných obchodech, mnoha památkách, muzeích a dalších partnerských místech. Více o kartě zde t-money.co.kr. Mimochodem - nemusíte mít pouze fádní kartu, ale třeba přívěšek, klíčenku, flashku atd. Takže pouze vzkaz všem odpůrcům Open Card systému u nás. Systém a jeho princip je naprosto perfektní. Bohužel je to všechno v lidech. Stačilo by trocha ochoty na obou stranách a celý systém by mohl výborně fungovat i v Praze. Ale vraťme se do Seoulu, kde všechno nějak funguje o dost líp.
Před chvílí jsem zmínil rozsáhlost celého metra. Začíná to velikostí souprav metra. Každá má 10 vagonů a každý je přibližně dvakrát tak široký než ten, co známe u nás. Celá souprava je průchozí a lidé to dost často využívají k tomu, aby se dostali z jednoho konce soupravy na druhou, aby to měli blíže ke svému přestupu nebo východu. V metru během jízdy je vidět několik zajímavostí. Dost často potkáte prodejce různých věcí, kteří procházejí metrem s přenosným mikrofónem a reproduktorem a táhnou s sebou velkou tašku se zbožím. V každém vagonu se zastaví a začnou nabízet zboží jako na tržnici:-) Většinu ostatních to nevyvede vůbec z jejích normální činnosti, která je většinou spánek, poslouchání hudby, sledování televize na mobilu nebo telefonování (Seoul je kompletně pokrytý 3G signálem - a když říkam kompletně, tak tím myslím, že jsem nenarazil na místo, kde by nebyl plný signal - a to včetně tunelů metra, podchodů a všech budov).
Tím rozsáhlost metra nekončí. Při každé cestě je důležité se pečlivě podívat, kde chcete na stanici vystoupit na povrch. Pokud se špatně rozhodnete, tak se může stát, že budete o dobrý kilometr někde jinde, než jsem původně zamýšleli. U nás by se to vyřešilo přeběhnutím ulice. Zde většinou zjistíte, že na povrchu vás od druhého východu děli třeba křižovatka, kde se kříží dvě silnice s osmi pruhy v každé z nich. K tomu, aby jste věděli, kde máte vystoupit, slouží v každé stanici přesné plánky stanice, kde jsou zobrazeny všechny východy a podchody s mapou okolí. Pokud máte alespoň trochu orientačního smyslu, tak se nemůžete ztratit. Pravdou je, že přestupy z jedné trasy metra na druhou jsou sice dobře znázorněny, ale připravte se na pěkné dlouhý pochod. Názorně to můžete vidět na fotografiích.
To je tak asi všechno důležité o metru v Seoulu. Koukám, že dneska jsme se trochu rozepsal. Trocha kompenzace za vynechaný včerejšek.
Metro v Seoulu má celkem 14 linek (na rozloze o něco větší, než je Praha). Když se podíváte, jak je město podkopáno, tak by i zkušený krtek bledl závisti:-) V reále to znamená, že zastávky metry různých tras jsou na povrchu relativně blízko sebe. Takže není problém se velice rychle dostat do metra. Horší je to ale už v samotném metru, protože je opravdu velké a s tím jsou spojená určitá pravidla pro vycházení z/do metra. Ale o tom až za chvíli.
To je tak asi všechno důležité o metru v Seoulu. Koukám, že dneska jsme se trochu rozepsal. Trocha kompenzace za vynechaný včerejšek.
Komentáře