Golfista na cestách bloguje

Tyto řádky píšu už z domova. O to možná budou depresivnější, protože ty návraty jsou vždycky hodně těžký. Ještě včera jsem stál v přístavu v pekárně a kupoval čerstvé bagety a croassainty a dneska stojím smutně v Bille a koukám na prázdné košíky s pečivem a tiše vzpomínám na minulé dny. A to mne ještě čeká pohled na unuděný pohled zdejších prodavaček. Inu jiný kraj, jiný mrav:-( Aby ten odjezd byl ještě těžší, tak poslední dva dny nám počasí připravilo neskutečné scenérie. V noci na pátek hodně pršelo. Vlastně pršelo ještě při cestě na hřiště Saint Donat u Cannes. Už to vypadalo, že možná ani nepůjdeme hrát. Pár minut po příjezdu ale pršet přestalo a na šesté jamce se začalo ukazovat sluníčko a po krátké dešťové přestávce se obloha úplně roztáhla a zažili jsme jeden z nejhezčích dnů.

Tak povinnost splněna:-) V neděli jsme využili den volna a vyrazili na výlet do St. Tropez. Ze Sainte Maxime se dá k četníkům dostat dvěma způsoby. První je autem a vede podél moře kolem zátoky a trvá od půl hodiny více podle dopravy. Druhá varianta je po moři. Ze Sainte Maxime vyráží pravidelná linka přes zátoku do St. Tropez a zpět. Cesta trvá dvacet minut a provozuje to firma, která má přes deset lodí, které se jmenují Gipsy a jsou číslovány. Nejvyšší číslo jsme viděli XIV. Lodě jezdí mimo sezonu jednou za hodinu a v sezoně každých patnáct minut. Pokud zvolíte cestu po moří lodí Gipsy, tak máte možnost dvakrát denně jet tzv. okružní cestou do St. Tropez. Cesta lodí trvá pak asi 45 minut a jede zátokou před St. Tropez a ukazují vám vily slavných. Je tam dokonce vila jednoho amerického podnikatele, který má pod barákem padesátku bazén. Rozhodně, pokud budete mít možnost, tak to zkuste. Stojí to za to. Četníci, stará i nová budova, pořád stojí na místě. U staré budovy je teď lešení a ...

Už je sobota a týden za námi a četníci pořad nic:-) Ale abych trochu prozradil, tak se chystáme zítra. Dneska dorazil zbytek výpravy. Takže jsme v plném počtu a od pondělí můžeme rozehrát turnaj o penízky - tedy pokud se najdou dobrovolníci, kteří obětuji zápisné ve prospěch hráčů, kteří budou mít větší štěstí a přijdou o méně míčů, než ti ostatní. Dneska ale nebudu mluvit ani o četnících a ani o golfu. Dneska bych chtěl trochu přiblížit to, co mne nejvíc vždycky "naštve". Tím je zdejší jídlo a hlavně obchody plný neskutečných dobrot. Pokaždé, když vejdu do obchodu (tím je myšlen normální supermarket ve zdejším malém městě), tak si připadám jako člověk, který po čtyřiceti letech překročil železnou oponu a poprvé vešel v Německu do obchodu a zjistil, že banány se dají koupit bez fronty a to i jindy, než na Vánoce. Ale všechno hezky popořadě.

Sedím tak na počítačem a říkám si, co dneska tak napsat. Hlavní událost, obligátní návštěva četnické stanice v St. Tropez, ještě neproběhla. Na tu se chystám až asi koncem tohoto týdne. A budu o ní poctivě referovat. Obligátní foto bude také:-) Letos zkusíme novou cestu k četníkům a to po moři. Je to většinou rychlejší, než autem a prý je to zážitek. V sezoně jezdí loď každých patnáct minut. Teď v zimě pouze každou hodinu a to ještě s polední pauzou a jenom do šesti do večera. Tak to budeme muset nejak naplánovat, abych náhodou nemusel přenocovat u četníků:-)   Dneska bylo opět krásné počasí a teploměr se přehoupl ve stínu přes krásných dvacet stupňů. Ale aby vám to nebylo líto, tak i tady má být pár dní pod mrakem a možná nějaká přeháňka. Ale všichni v tichosti doufáme, že se předpověď nenaplní a bude celou dobu tak, jak bylo do dnešního dne. Je to zvláštní, jak je rozdílné vnímání teplot u našinců a zdejších lidí. Ti většinou chodí ještě v bundách a v autě si pouští topení. To m...

Na dnešek byl plánovaný volný den bez golfu a tak jsme se rozhodli vyrazit za poznáváním zdejších obyčejů. Včera proběhla příprava, která ovšem byla trochu komplikovanější, protože nejsme vybaveni ani mapou a ani bedekrem:-) Navigace je hezká věc, ale tištěná mapa se hodí, když chce člověk plánovat cesty po okolí a nemá na baráku připojení k internetu:-) Naštěstí mi pan Donald poskytl bezplatnou wifi a já měl možnost vyzkoumat možné destinace. Po poradě s radou starších jsme se rozhodli poznat zdejší Macochu zvanou Grand Canyon u městečka Verdan s krátkou zastávkou v resortu Four Seasons, kde jsme se chtěli podívat na tamní hřiště a zvážit, zda tam jet hrát. Ráno, krátce po výborné snídaní, jsme určili sever a vyrazili na cestu. Protože jsem měl už jenom lehce pod čtvrt nádrže paliva, tak jsem si zapnul dojezd na palubním počítači, abych měl přehled o tom, za kolik kilometrů někde zůstaneme viset. V ten moment jsem ještě netušil, co člověk může zažít, když si nenatankuje na začátku ...

Tak je to zase rok. Asi jsem už opravdu starý a hodně konzervativní, když musím dodržovat pravidelné rituály, mezi které patří i tradiční zahájení golfové sezóny v Provence. Na druhou stranu je to ale pořád ještě dobrý, protože si pamatuji, že jsem tu minulý rok byl. Horší to bude, až nastane doba, kdy sem přijedu a budu s přiblblým úsměvem na tváři říkat, jak je to tady krásné a všem tvrdit, že jsem tu v životě nebyl:-) Nejdříve jsem vůbec nechtěl provokovat, protože vím, že většina z vás před chvílí odházela další příval sněhu, ale tady dneska bylo sluníčko a krásných 19 stupňů. Nad nulou:-) Což mi někteří dneska nechtěli věřit, tak se pokusím v příštích dnech vyfotit teploměr. Pravda, organismus se tak trochu dostal do šoku, protože na takový skok nebyl připravený a i to tělo se tak divně hýbe, když na sobě člověk nemá šest vrstev. Ale aklimatizace probíhá velice rychle a doufám, že po návratu domů zůstane veškeré zimní oblečení už ve skříni.