Golfista na cestách bloguje

Pláže jsou téma, které si zaslouží více prostoru. Musím říct, že jsem už nějakou tu pláž viděl, ale to co zažijete tady je opravdu překrásné. Osobně jsem nevěřil, že mě ocean dokáže tak uchvátit. Po příjezdu, kdy se člověk poprve jde podívat na pláž, co že ho tady vlastně čeká, tak v ten moment víte, že i kdyby tady nebylo opravdu nic jiného, tak toto vám bude bohatě stačit na celý týden. Před vámi je celý Atlantský ocean a k tomu několik kilometrů pláže s bílým pískem o který se s železnou pravidelností rozbíjejí vlny.

Jedna z věcí, která může být pro našince trochu nepříjemná a na kterou si budete muset zvyknout, jsou zdejší prodejci všeho možného. Je potřeba rozeznat zdejší obyvatele, tzv. Kapverďany a pak ostatní naplavení z kontinentální Afriky. Podle naší průvodkyně je hlavní rozdíl v barvě pleti. Kapverďani jsou mix původních afrických otroků a Portugalců, kterým Kapverdy původně patřily. Takže Kapverďan ma pleť světlejší. Oproti tomu naplaveniny z různých afrických státu jsou, slovy naší průvodkyně, úplně černí a ve slunci až modří. Zde pozor, pokud jsou modří i ve stínu, tak jsou to postavy z filmů Avatar:-) Kapverďané vám budou nabízet většinou zájezdy po ostrově a poznáte je tak, že mají fixní cenu a nesmlouvají. Pak jsou zde naplaveniny, kteří vám budou nabízet vše možné. Od náramků až po maryšku. Většinou umí i několik slov po našem a bude vám řikat, že Czech people are nice, vyjmenuje dny v týdnu v češtině a přída nějakou zajímavou historku. Že má bratra v Praze nebo že se mu zrovna na...

Je to už nějaký ten měsíc, co jsem zde utrousil několik řádek. Sice jsem navštívil několik hezkých míst, ale většinou to bylo služebně a asi by nikoho nebavilo číst dlouhý a rozsáhlý popis, jak vypadá zasedačka a jak vymyslet další reporty:-) Proto jsem psani nechal až na dovolenou a na místo, které může být pro některé z vás exotické.

Koukám, že jsem dlouho nic nenapsal. Využívám dlouhého letu zpátky do našich končin a toho, že v multimediálním systému není moc zajímavých filmů. Nebo spíše jsem ty zajímavé už viděl. Užívám si protekčního místa u nouzového východu kde mám na nohy více místa, jak lidi v první třídě - inu výhoda stříbrné karty:-) A přitom má člověk výhled na sympatické a pilně pracující letušky Korean Air, které odvádějí jako vždy perfektní práci. Nemůžu si pomoc, ale žádná z Evropských společností jim nesahá ani po kotníky.

Dnešní předpověď asi dělal někdo z CHMU, protože nevyšla. Původně mělo být sluníčko, které se ukázalo krátce až na večer a během dne byl klasický zdejší opar a docela silný. Trochu škoda, protože jsem se rozhodl vyrazit nahoru na horu Inwangsan, která se nachází kousek na sever od centra Seoulu. Podle místních je to hora posvátná. Hora není vysoká, má nějakých 330 n.m., což je cca 300 metrů nad centrem Seoulu. Cesta na vrchol hory je docela strmá, ale dobře upravená cesta, kde většinou jdete po větších schodech. Tedy pokud jako já neuděláte odbočku a nezvolíte cestu pro začínající horolezce:-) Mnou zvolena cesta byla sice hroší, ale zato nevedla na vrchol:-) Cesta končila kousek pod prvním kopcem, kde se nachází malá vojenská základna, která je obehnaná ostnatým drátem a oficiální cesta je zase oddělená vysokou kamenou hradbou. Nu což, musel jsem sestoupit do prvního výškového tábora, kde byl vstup za hradby:-) Po chvilce přemýšlení jsem se ale přeci jenom rozhodl po oficiální cestě ...

Tentokrát se mi cesta protáhla skoro na týden a vyšla tak, že jsem tu přes víkend. Původně jsem se chystal udělat dvoudenní výlet do hor Soeraksan na východním pobřeží, ale počasí mi trochu udělalo čáru přes rozpočet. Celé první tři dny tady bylo krásné počasí. Sice už relativně hodně teplo a vlhko, ale na druhou stranu jasno a hlavně s neobvykle dobrou viditelností. Většinou je totiž Seoul ponořen do permanentního oparu. Jenže v pátek večer někdo otočil kohoutkem a začalo trochu víc než pršet. Spíše se spustila prudká sprcha a voda najednou byla všude. V ten moment jsem vědět, že dvoudenní výlet se konat nebude. Ještě k tomu nás první příval vody zasáhl na večeři kousek od hotelu a cesta ve třech pod jedním deštníkem byla opravdu zajímavá. A to máme k dispozici každý na pokoji deštník. Takže my, co jsme byli po stranách, jsem přišli do hotelu s půlkou těla úplně mokrou:-)

Letos trochu zanedbávám psaní svého blogu. Sice cestuji s podobnou frekvencí, jako minulý rok, ale destinace jsou více méně stejné. A protože většinu času trávím na cestách prací, tak není celkem ani nic moc zajímavého ke sdílení. Ale při aktuální cestě do Koreje jeden zážitek mám. Měl jsem možnost se poprvé proletět Airbusem A380. Korean Air toto letadlo vlastní od minulého roku. Tedy vlastně jích už vlastní víc a od letošního pozdního jara nasadila A380 na první evropskou destinaci, na linku Seoul-Frankfurt. Většinou upřednostňuji přímé léty, obzvlášť na delší destinace, ale tentokrát mi cesta nevyšla na přímý let z Prahy a tak jsem toho využil a rezervoval cestu přes Frankfurt. Již jsem měl mnoho informaci od známých, kteří s A380 letěli a jejich pocity byli velmi příjemné a mluvili o letadlu v superlativech. Takže jsem se na cestu velmi těšil.