Od pohlednic k online chatu

Koukám, že jsem dlouho nic nenapsal. Využívám dlouhého letu zpátky do našich končin a toho, že v multimediálním systému není moc zajímavých filmů. Nebo spíše jsem ty zajímavé už viděl. Užívám si protekčního místa u nouzového východu kde mám na nohy více místa, jak lidi v první třídě - inu výhoda stříbrné karty:-) A přitom má člověk výhled na sympatické a pilně pracující letušky Korean Air, které odvádějí jako vždy perfektní práci. Nemůžu si pomoc, ale žádná z Evropských společností jim nesahá ani po kotníky.

Už delší dobu jsem chtěl napsat pár řádek o tom, jak se za poslední léta změnila způsob komunikace Pamatuji si na dobu, kdy byl můj brácha prvně v Koreji. Bylo to v roce 1995. Byl tam pouze jeden měsíc, ale při možnostech komunikace v té době, to bylo odloučení na dlouhou dobu s velmi málo možnostmi spojení. V té době měl možnost člověk z cest poslat tak maximálně pohled, který dorazil většinou tak týden po návratu. Když naši chtěli brachovi zavolat, tak vzali roční úspory, které měli připravené na dovolenou a ty dali státnímu zlodějskému telekomu, který si v té době účtoval něco kolem 90 korun za minutu hovoru. Takže jsem se sešli celá rodina u telefonu, každý měl připravený papírek s napsaným textem, který rychle přečetl do telefonu a pak jsme rychle zavěsili:-)

S další cestou do Koreje se situace začala měnit. V Koreji začali být populární tzv. International Calling Cards. Šlo přes ně volat z jakékoliv budky do zahraničí za cenu, která byla na úrovni hovoru z Prahy do Pardubic. Takže jedinou překážkou spojení bylo to, že v té době musel být člověk doma u telefonu v určitou hodinu, protože jinak jsme se těžko zastihli. Mobil v polovině devadesátých let byl pouze doménou podivínů. Pohledy stále chodily pár dní po příletu zpět:-)

Na přelomu tisíciletí se už i do našich končin dostal internet. V Koreji byly v té době velmi populární PC Cafe, kam Korejci chodili hrát hry a turisté na internet. Takže se začali psát emaily. Mobily v té době již také existovali a vzhledem k nekompatibilitě systémů nebylo možné posílat SMSky z Koreje do Evropy. Pohledy už přestaly chodit úplně, protože je nahradily emaily, kam se přikládali první fotky z digitálního fotoaparátu.

Pří další cestě došlo k malému převratu. Nejenom, že začali existovat online chaty, kam chodila většina lidi hledat nezávazný flirt, ale který se dal perfektně využít k online chatu s někým na druhém konci světa. A k tomu jsem mohli hrát přes internet na dálku šachy. Ale Korejci už v té době byli trochu dál. Existoval v Koreji server, který umožňoval zdarma volat na jakoukoliv pevnou linku v Koreji. Stačila registrace pod ID Korejského občana a člověk mohl vesele telefonovat. Takže jsem vedli dlouhé hovory s bráchou a nestačili se divit na technologickým vývojem. To vše se ale nedá srovnávat s tím, co je možné dnes.

Korea v dnešní době disponuje jednou z nejlepších telekomunikačních infrastruktur na světě. U nás byla doba, kdy se operátoři předháněly v tom, kdo má rychlejší GPRS a v laboratorních testech koukali, co dokáže 3G síť nebo případně sem dováželi vyřazenou technologii CDMA (kterou v Asii koupili v technickém muzeu), na které stavěli rádoby rychlo datovou síť, kterou nějaký jantar pojmenoval 4G i když se 4G to nemělo nic společného. V té době v Koreji už dávno bylo plné pokrytí 3G sítí. Plné rozuměj celé země, metra včetně tunelů a vagonů, vše domů, obchodních center, podchodů, nadchodů. Prostě bylo těžké najít místo, kde by nebyl plný signál. Smutné, že my ani po šesti letech nejsme schopni pokrýt ani hlavní města a ani Hlavní město. Tento rok korejští operátoři spustili LTE (4G) sítě. Mají už pokrytou hodně velkou část územi. K tomu mají výborné pokrytí Wi-Fi. Dva hlavní operátoři mají Wi-Fi přístupové body skoro všude: kavárny, obchody, metro včetně vagonů, všechny autobusy, bary, restaurace.

Takže v současné době máte mnoho možností, jak byt online a v kontaktu. Můžete využít toho klasického roamingu, kdy ale doporučuji nevolat, neposílat SMS/MMS a nepoužívat data, protože vás naši zlodějští operátoři ožebračí během pětit minut. Jedinou vyjímkou je možnost si pořídit datový balíček od O2 zvaný Svět, kdy za cca 200 korun měsíčně získáte 25NB dat. To je ideální na připojení přes služby typu GTalk, Whatsapp, Viber atd. Přes ně můžete vesele komunikovat a cesta se vám neprodraží. Další možnost, která je výhodná hlavně pro delší pobyt, je Wi-Fi roaming a využití sítě jednoho z operátorů Olleh. Ideální je pořídit si měsíční tarif u Boingo.com pro smart phone (cca 7 USD na měsíc) a můžete se vesele připojit skoro na každém kroku. Jenom nezapomeňte po příjezdu zpět zrušit předplatné u Boingo, protože se každý měsíc automaticky prodlouží. Další možnost je pořídit si lokální SIM kartu, ale to se opravdu vyplatí až při dlouhém pobytu.

Jak vidíte, tak možnosti je opravdu mnoho. Pokud jste ale pořád zastánci starého způsobu a chcete poslat čumkarty, tak máte docela problém. V Seoulu jsem nenašel místo, kde bych je sehnal.

P.S.: Pokud se v textu někde objeví slovo, které do něho nepatří, tak je to tím, že píšu na notebooku s touchpadem o který občas zavadím a kurzor se objeví na nečekaném místě. To ale zjistím až po určité době psaní:-) Nikdy jsem touchpadu nepřišel na chuť - zlatá myš a externí klávesnice:-)