Golfista na cestách bloguje

Dnešní předpověď asi dělal někdo z CHMU, protože nevyšla. Původně mělo být sluníčko, které se ukázalo krátce až na večer a během dne byl klasický zdejší opar a docela silný. Trochu škoda, protože jsem se rozhodl vyrazit nahoru na horu Inwangsan, která se nachází kousek na sever od centra Seoulu. Podle místních je to hora posvátná. Hora není vysoká, má nějakých 330 n.m., což je cca 300 metrů nad centrem Seoulu. Cesta na vrchol hory je docela strmá, ale dobře upravená cesta, kde většinou jdete po větších schodech. Tedy pokud jako já neuděláte odbočku a nezvolíte cestu pro začínající horolezce:-) Mnou zvolena cesta byla sice hroší, ale zato nevedla na vrchol:-) Cesta končila kousek pod prvním kopcem, kde se nachází malá vojenská základna, která je obehnaná ostnatým drátem a oficiální cesta je zase oddělená vysokou kamenou hradbou. Nu což, musel jsem sestoupit do prvního výškového tábora, kde byl vstup za hradby:-) Po chvilce přemýšlení jsem se ale přeci jenom rozhodl po oficiální cestě ...

Tentokrát se mi cesta protáhla skoro na týden a vyšla tak, že jsem tu přes víkend. Původně jsem se chystal udělat dvoudenní výlet do hor Soeraksan na východním pobřeží, ale počasí mi trochu udělalo čáru přes rozpočet. Celé první tři dny tady bylo krásné počasí. Sice už relativně hodně teplo a vlhko, ale na druhou stranu jasno a hlavně s neobvykle dobrou viditelností. Většinou je totiž Seoul ponořen do permanentního oparu. Jenže v pátek večer někdo otočil kohoutkem a začalo trochu víc než pršet. Spíše se spustila prudká sprcha a voda najednou byla všude. V ten moment jsem vědět, že dvoudenní výlet se konat nebude. Ještě k tomu nás první příval vody zasáhl na večeři kousek od hotelu a cesta ve třech pod jedním deštníkem byla opravdu zajímavá. A to máme k dispozici každý na pokoji deštník. Takže my, co jsme byli po stranách, jsem přišli do hotelu s půlkou těla úplně mokrou:-)

Letos trochu zanedbávám psaní svého blogu. Sice cestuji s podobnou frekvencí, jako minulý rok, ale destinace jsou více méně stejné. A protože většinu času trávím na cestách prací, tak není celkem ani nic moc zajímavého ke sdílení. Ale při aktuální cestě do Koreje jeden zážitek mám. Měl jsem možnost se poprvé proletět Airbusem A380. Korean Air toto letadlo vlastní od minulého roku. Tedy vlastně jích už vlastní víc a od letošního pozdního jara nasadila A380 na první evropskou destinaci, na linku Seoul-Frankfurt. Většinou upřednostňuji přímé léty, obzvlášť na delší destinace, ale tentokrát mi cesta nevyšla na přímý let z Prahy a tak jsem toho využil a rezervoval cestu přes Frankfurt. Již jsem měl mnoho informaci od známých, kteří s A380 letěli a jejich pocity byli velmi příjemné a mluvili o letadlu v superlativech. Takže jsem se na cestu velmi těšil.

Ano, ano, jsem letos líný a zatím jsem nic nenapsal:-) Ale po roce trochu náročnějších týdnů vyčerpávající práce pro jednu nejmenovanou asijskou společnost, si užívám každé chvilky, kdy nemusím nic dělat. Tedy kromě nevalných pokusů hrát golf a užívání si sluníčka a hlavně výborného jídla. A hlavně spánku. Ještě se mi nestalo, že bych už čtvrtý den v kuse spal přes deset hodin denně. Tělo opravdu pozná, kdy už toho bylo dost a řekne si o novou energii. Letos nám naše oblíbené sídlo v St-Maxime obsadili sovětští soudruzi, kteří už asi mají plné zuby tuhé zimy a přijeli do našich baráků na celou zimu. Nezbylo nám nic jiného, než se přesunout trochu více od moře. Vzhledem k tomu, že jsme se k moři v minulých letech dostali většinou jenom v den volna nebo když jsme zabloudili při cestě na hřiště, tak nám to ani tolik nevadí. Bydlíme v residenci od stejné firmy poblíž města Fayence. Bydlení je tu rozdělené na domy, které známe ze St-Maxime a pak řadové domky, které jsou postaveny ve zdejší...

Patřím mezi tzv. divoký typ turistů. To znamená, že se neřadím k organizovaným a většinou chodím sám a na míle daleko se vyhýbám všemu, co jenom vzdáleně připomíná něco organizovaného ala zájezd s Fišerem nebo tomu podobným. Nejlepší věci, které můžete na cestách vidět, jsou přesně ty, o kterých se nedočtete na stránkách oficiálních průvodců. Tam jsou většinou věci, kde potkáte jenom hromadu turistů. Proto většinou každé ráno kouknu na Interfernet a zeptám se pana Googla, co doporučují jiní neorganizovaní turisté a pak se vydám za poznáním. A pak dojdeme třeba k tomu, že Chicago je lépe vidět z John Hancock Observatory a nemusíte čekat dvě hodiny na Willis (Sears) Tower:-) V Chicagu jsem ale udělal výjimku. A to hned dvakrát. Nejprve jsem dnes ráno podniknul Architecture Boat Tour. Je to plava na lodi po řece po celém městě s odborným výkladem o většině zajímavých staveb, které jsou vidět z řeky. Je to úplně jiný pohled na město, když ho projíždíte na lodí. Po chvíli vás bolí trochu z...

Jak bývá u mne zvykem, mám rád dobré jídlo a rád poznávám cizí kulinářské kraje. Mojí slabostí je Asie a hlavně korejská kuchyně. A tak jsem se těšil i na poznání dobrých pokrmů v zemi hamburgerů a horkých psů:-) Ale vážně. V Evropě se říká, že Amerika je plná obézních lidí. Musím říct, že jsem byl velice překvapen, protože jich je (alespoň v Chicagu) opravdu málo. To u nás jich je nesčetně víc. A docela se divím, protože zde zrovna nejedí zrovna dietní věci. Možná na štíhlost zdejších obyvatel mají vliv následující věci. Lidi zde generelně hodně běhají (říkají tomu tady jogging nebo tak nějak). A ani se jim nedivím. Bydlet u tak krásného jezera, tak joguju (neplést s jogou - tu tady sice taky dělají, ale zatím se u toho nedá přemisťovat z místa na místo, což u běhání venku jde docela dobře:-)) taky. Každé ráno, když jsem šel pešky do práce, tak jsem viděl vyklusávat lidi na ulici, jak se vrací nebo teprve běží k jezeru - podle toho, zda jsou to manažeři (běží v půl devátý k jezeru) n...

Po delší pracovní odmlce se opět hlásím, abych se podělil o pár dagerotypií a postřehů. Tento týden jsem se skoro nedostal ven a za posledních pár dní jsem udělal asi jenom deset fotek. Inu primárně tu nejsem kvůli zábavě, i když tu jsme si v práci taky užili:-) Ale dnes je pátek a hned po skončení školení jsem se vydal na toulky po Chicagu. Toulky měly jasný cíl - po setmění vyrazit k planetáriu a nafotit Skyline Chicaga v noci. Ještě předtím jsem ale vyrazil na Michigan Ave - tzn. Magnificant Mile, abych se podíval po obchodech a zjistil, zda jsou tady opravdu ty ceny tak nízké, jak se všude říká. Mám pro vás smutnou zprávu. Jsou. Sice, když jdete do značkových obchodů, tak rozdíl není tak velký - tak v průměru jsou ceny o 30-60% nižší, jak u nás. Pokud ale vyrazíte do outletu, tak se ceny pohybuji úplně někde jinde. Outlety v Chicagu jsou ale hodně daleko od centra, tak jsem nepodlehl nakupovací panice. Vůbec má k nakupování lehký odpor (zvláště oblečení) a zároveň mne neustále lák...