Golfista na cestách bloguje

Dnešek byl den bez golfu. Naše těla dostala šanci se nadechnout před další hrou. Využili jsme tento den na již tradiční obhlídku starých známých míst. Nemám teď na mysli četníky - ty nás teprve čekají:-) Naše cesta vedla opačným směrem. Cíl naší cesty bylo Monte-Carlo - místo s nejnižší daní z příjmu a s nejvyšším počtem luxusních aut na metr čtvereční (i když Praha se tomu už hodně přibližuje:-)) Ze Sainte-Maxime se do Monte-Carla dá dostal několika způsoby. Už nějakou dobu se chystám vydat vlakem, který jezdí ze Saint Raphael, což je kousek od Sainte-Maxime. Jezdí zde TGV Cote-de-Azure. Nejezdí sice tak rychle, jako ve vnitrozemí, ale celá trať do Monte-Carla lemuje pobřeží. Takže cestou se můžete kochat krásným výhledem na krásná zákoutí. Letos nás jelo více a tak jsme se rozhodli pro cestu autem. Takže vlak uskutečním někdy příště.

Včera se tady rozvinula diskuze na téma vstávání. Každý den vstáváme kolem pul osmé. To je relativně brzy i na vstávání do práce (omlouvám se všem zaměstnancům ČKD Praha, ale je to brzy:-)). Takto brzy tady ale vstáváme ze dvou důvodů. Jeden z nich je, že dovolená je krátká a je škoda prospat veškerý čas. A druhý důvod je návštěva zdejší pekárny v přístavu. Pekárna je přímo na promenádě v Sainte-Maxime. Musím říct, že je to neopakovatelný pocit, když ráno kolem té osmé hodiny jdete po přístavu a pozorujete, jak vychází slunce, které dělá dlouhé stíny. Přes zátoku pozorujete St. Tropez a v přístavu se pohupují lodě všech velikostí. Od malých rybářských loděk až po velké jachty, které tu čekají na své majitele, kteří se tu ukážou se začínající sezonou. Po promenádě chodí místní, kteří si nesou v podpaží bagetu na snídani a vychutnávají si ranní pohodu, kdy tu krom nás golfových nadšenců, nejsou žádní turisti.

Ani se mi nechce věřit, že je to rok, co jsem psal poslední řádky z Provence. Tento rok utekl tak rychle, že mi připadá, jako bych tu byl před měsícem. Tady dole na jihu je stále vše při starém, takže mi to opravdu připadá, že to není rok, co tu člověk byl minule. Vše při starém tu zase tak úplně není. Tento rok je slavnostní v tom, že frantíci konečně po třech letech dokončili přijezdovou silnici od dálníce k Sainte-Maxime. Trvalo jim to docela dlouho - skoro stejně jako u nás, ale narozdíl od našich silnic tato vydrží déle, než do příští zimy a stála předpokládám tak polovičku toho, co by stála u nás. Inu jiný kraj, jiný mrav.

A je to tady. Cesta se blíží ke konci a musím říct, že se mi opět nechce moc zpátky. Nevím, zda nemám nějaké asijské geny, ale nějak se mi tady moc líbí. Sice je tady člověk naprostým cizincem, ale vůbec ten pocit tady nemá. Občas se zamyslím nad filmem Lost in Translation, ale musím říct, i když tento film mám rád, tak taková atmosféra tady neplatí. Nevím, jestli je to tím, že už to tady dobře znám nebo tím, že se tady pohybuji s korejským doprovodem. To vždycky dodá jiný rozměr, když má člověk možnost poznat zemi jinak, než vám doporučují v průvodci. Ono je vždy lepší nechodit po místech, které jsou tolik doporučovaný. Jedno z takových míst tady je Itaewon. V každém průvodci je toto místo doporučeno a v každém hotelu vám na otázku kam jít řeknou, že na Itaewon. Iteawon je část města s jednou dlouhou ulicí, kde je hodně západních obchodů a restauraci a k tomu je tam víc Evropanů a Američanů, než v Evropě a v USA. To místo je dobré tak akorát, když chcete koupit falešné oblečení a hod...

Chtěl jsem napsat už pár řádek včera večer, ale vzhledem k tomu, že jsem se po výborné večeři sotva hýbal a věnoval se pracovním záležitostem, tak se k tomu dostavam teprve nyní. Nyní je krátce po výborné snídaní. Bydlím v hotelu The Shilla, což je hotel, který vlastní přímo Samsung a nachází se kousek od centra města přímo pod Namsanem (kopec, kde se nachází vysílací věž s rozhlednou. The Shilla je velmi luxusní hotel, ale člověk se tady vůbec necítí špatně ani, když nemá na parkovišti zaparkované Porsche či jiné auto vyšší třídy. Je zde naprosto dokonalý servis. Od momentu, kdy vystoupíte z letištního busu nebo taxiku, tak je o vás postaráno. Hned u busu vám seberou zavazadlo, což našince může trochu vyděsit, protože stále není zvyklý na to, že se tady věci nekradou:-) U recepce se vás zeptají, zda chcete zavazadlo dovést až na pokoj. Využil jsem tuto službu a po cestě na pokoj přemýšlel, kolik se tady dává spropitné. Když dorazil poslíček se zavazadlem na můj pokoj, tak jsem mu cht...

Včera jsem nic nenapsal, protože využívám časového posunu a předpokládám, že jste první příspěvek četli v pondělí. A ja včera trávil čas prací do pozdních nočních hodin. To je na druhou stranu zase nevýhoda časového posunu, kdy když začíná odpolední šichta v Evropě, tak tady se už chodí spát:-) Dneska jsme byli již pracovat v hlavním sídle naši mateřské firmy v Suwonu, ale o tom až zítra. Dneska se podělím o zážitky ze včerejška - návštěva Coex centra a hlavně jeho akvária a Technomartu. Coex je sídlem světové obchodního centra a zároveň patří mezi největší obchodní komplexy v Koreji. Coex tvoří několik výškových budov, které se nachází na jihu města, kde mají sídlo většina velkých firem a je to velmi moderní část města, která hodně připomíná spíš Manhattan, než Seoul. Coex se na první pohled moc neliší od ostatních moderních center. To zajímavé se nachází pod těmito budovami. Na obrovské ploše je vybudováno podzemní centrum, které se svojí velkosti nedá přirovnat k žádnému obchodnímu...

Je to krátce přes rok, co jsem posledně byl na druhé polokouli a opět se hlásím ze Seoulu. Letos cesta vychází na předvánoční období, takže se naskytne zase jiný pohled na již známá místa. Celý první den přemýšlím, o čem tak napsat první den po příletu. Tak asi úplně na začátek. Není tu žádná válečná zóna a na letišti jsme nepřistávali za zvuku vybuchujících bomb a nenafasovali jsme samopal a neprůstřelnou vestu:-) Je opět vidět, jak novináři u nás a obecně v Evropě mají ve zvyku zveličovat. Neříkám, že ten konflikt nebyl nedůležitý, ale v chování lidí nezjistíme žádný zásadní změnu.