Golfista na cestách bloguje

Koukám, že jsem dlouho nic nenapsal. Využívám dlouhého letu zpátky do našich končin a toho, že v multimediálním systému není moc zajímavých filmů. Nebo spíše jsem ty zajímavé už viděl. Užívám si protekčního místa u nouzového východu kde mám na nohy více místa, jak lidi v první třídě - inu výhoda stříbrné karty:-) A přitom má člověk výhled na sympatické a pilně pracující letušky Korean Air, které odvádějí jako vždy perfektní práci. Nemůžu si pomoc, ale žádná z Evropských společností jim nesahá ani po kotníky.

Dnešní předpověď asi dělal někdo z CHMU, protože nevyšla. Původně mělo být sluníčko, které se ukázalo krátce až na večer a během dne byl klasický zdejší opar a docela silný. Trochu škoda, protože jsem se rozhodl vyrazit nahoru na horu Inwangsan, která se nachází kousek na sever od centra Seoulu. Podle místních je to hora posvátná. Hora není vysoká, má nějakých 330 n.m., což je cca 300 metrů nad centrem Seoulu. Cesta na vrchol hory je docela strmá, ale dobře upravená cesta, kde většinou jdete po větších schodech. Tedy pokud jako já neuděláte odbočku a nezvolíte cestu pro začínající horolezce:-) Mnou zvolena cesta byla sice hroší, ale zato nevedla na vrchol:-) Cesta končila kousek pod prvním kopcem, kde se nachází malá vojenská základna, která je obehnaná ostnatým drátem a oficiální cesta je zase oddělená vysokou kamenou hradbou. Nu což, musel jsem sestoupit do prvního výškového tábora, kde byl vstup za hradby:-) Po chvilce přemýšlení jsem se ale přeci jenom rozhodl po oficiální cestě ...

Tentokrát se mi cesta protáhla skoro na týden a vyšla tak, že jsem tu přes víkend. Původně jsem se chystal udělat dvoudenní výlet do hor Soeraksan na východním pobřeží, ale počasí mi trochu udělalo čáru přes rozpočet. Celé první tři dny tady bylo krásné počasí. Sice už relativně hodně teplo a vlhko, ale na druhou stranu jasno a hlavně s neobvykle dobrou viditelností. Většinou je totiž Seoul ponořen do permanentního oparu. Jenže v pátek večer někdo otočil kohoutkem a začalo trochu víc než pršet. Spíše se spustila prudká sprcha a voda najednou byla všude. V ten moment jsem vědět, že dvoudenní výlet se konat nebude. Ještě k tomu nás první příval vody zasáhl na večeři kousek od hotelu a cesta ve třech pod jedním deštníkem byla opravdu zajímavá. A to máme k dispozici každý na pokoji deštník. Takže my, co jsme byli po stranách, jsem přišli do hotelu s půlkou těla úplně mokrou:-)

Letos trochu zanedbávám psaní svého blogu. Sice cestuji s podobnou frekvencí, jako minulý rok, ale destinace jsou více méně stejné. A protože většinu času trávím na cestách prací, tak není celkem ani nic moc zajímavého ke sdílení. Ale při aktuální cestě do Koreje jeden zážitek mám. Měl jsem možnost se poprvé proletět Airbusem A380. Korean Air toto letadlo vlastní od minulého roku. Tedy vlastně jích už vlastní víc a od letošního pozdního jara nasadila A380 na první evropskou destinaci, na linku Seoul-Frankfurt. Většinou upřednostňuji přímé léty, obzvlášť na delší destinace, ale tentokrát mi cesta nevyšla na přímý let z Prahy a tak jsem toho využil a rezervoval cestu přes Frankfurt. Již jsem měl mnoho informaci od známých, kteří s A380 letěli a jejich pocity byli velmi příjemné a mluvili o letadlu v superlativech. Takže jsem se na cestu velmi těšil.

Ano, ano, jsem letos líný a zatím jsem nic nenapsal:-) Ale po roce trochu náročnějších týdnů vyčerpávající práce pro jednu nejmenovanou asijskou společnost, si užívám každé chvilky, kdy nemusím nic dělat. Tedy kromě nevalných pokusů hrát golf a užívání si sluníčka a hlavně výborného jídla. A hlavně spánku. Ještě se mi nestalo, že bych už čtvrtý den v kuse spal přes deset hodin denně. Tělo opravdu pozná, kdy už toho bylo dost a řekne si o novou energii. Letos nám naše oblíbené sídlo v St-Maxime obsadili sovětští soudruzi, kteří už asi mají plné zuby tuhé zimy a přijeli do našich baráků na celou zimu. Nezbylo nám nic jiného, než se přesunout trochu více od moře. Vzhledem k tomu, že jsme se k moři v minulých letech dostali většinou jenom v den volna nebo když jsme zabloudili při cestě na hřiště, tak nám to ani tolik nevadí. Bydlíme v residenci od stejné firmy poblíž města Fayence. Bydlení je tu rozdělené na domy, které známe ze St-Maxime a pak řadové domky, které jsou postaveny ve zdejší...