Koncem března to začalo vypadat, že se letos asi vůbec nikam nepodíváme. Dokonce nás všichni strašili, že dva roky zůstaneme zavřeni doma. Ne, že by naše země nebyla hezká, ale člověk si tak nějak zvyknul občas zaskočit zjistit, jestli ta tráva není někde zelenější:-) Celé tři měsíce jsme si přáli, aby se cestování rozvolnilo a my mohli nakonec vyrazit ven a přání byla vyslyšena.
Když tak koukám na svůj blog, tak je pro mě až zarážející, že tu mám všechny možné země a nemám tu svojí srdcovku, Švýcarsko. Země, kde jsem byl už tolikrát a prochozenou jí mám opravdu hodně. Většinu času jsem trávil v Bernu a jeho blízkém a vzdálenějším okolí. Minulý rok, když jsme se rozhodovali o další cestě, tak mi kolega ze Švýcarska říká, že Berner Oberland je super, ale plno turistů a ať zkusíme kanton Graubünden. A tip to byl perfektní. Méně lidí, většinou pouze Švýcaři. Krásná příroda a překrásné hory s nepřeberným množstvím výletů. Letos jsme tu již podruhé a opravdu toto doporučení chválíme každým dnem.
Cestou přes dvě země bylo zajímavé, jak se různé země staví k opatřením. Německo pečlivě dodržuje nošení roušek v uzavřených prostorách. Zato ve Švýcarsku roušky vidíte jen málo. Je pravda, že všude jsou desinfekce (ano ten stejný balast, který je cítit po tequille) a samolepky ohledně dodržování rozestupu (zde 1.5 metru). Roušky jsou jenom doporučené v místech, kde nemůžete držet rozestupy, jako jsou lanovky nebo hromadná doprava. Ale jak píšu, nikdo to tady nedodržuje. Asi spoléhají na čerstvý horský vzduch:-)
Každý profesionální sportovec říká, že začátek se nemá přepálit a proto jsme na začátek vybrali místo, které bylo minulý rok touto dobou zavřené kvůli velkému množství sněhu. Letos tu sice sníh roztál relativně dříve, ale zato tu ještě v polovině června sněžilo. Ale to naštěstí neuzavřelo Lai da Tuma (Tomasee pro germanisty), náš cíl pro první den. Lai da Tuma je specifické, že u něho pramení Rýn (Rheinquelle). Je neuvěřitelné, že vlastně z malého potůčku je již za pár kilometrů v údolí divoká a široká řeka, která má s pramenem společné to, že je neskutečně ledová.
Cesta začíná na horském přechodu Oberalppass, který je mezi údolím, kde se nachází Disentis a údolím, kde se nachází Andermatt. Ten patří mezi jedny z exkluzivních středisek ve Švýcarsku a také se nachází jeden z nejexkluzivnější hotelů - The Chedi. Mezí námi z venku je to normální hotel u nádraží, akorát tam noc stojí přes 600 franků:-) O hotelu existuje i dokument a v něm je vidět, proč stojí tolik. Ale zpět k cestě. První část cesty vede po vrstevnici a nabízí krásné pohledy na protější masiv a zároveň na klikatou silnici, která vede na Oberalppass. Cesta trvá asi 1.5 hodiny a jenom v závěru vás čeká prudší stoupání, které je ale odměněno krásným výhledem na Lai da Tuma a udolí, ve kterém se nachází.
Většina lidí se vrátí stejnou cestou zpět. Ale protože nás nebaví chodit po stejné cestě zpět, tak jsme se rozhodli, že to "střihneme" okolo jednoho vrcholu a jedné ze zdejších přehrad zpět do údolí, kde nastoupíme na vlak. Cesta vás vede nejdříve do krásného údolí, kde je jeden z hlavních přítoků přehrady z tajících vrcholů. A protože jsme se pořádně nepodívali na profil cesty, tak jsme si říkali, že sejdeme podél potoka k přehradě a pak už jenom z kopce do nádraží. Jenže ono to bylo úplně jinak. Stezka vedla dobrých 300m směr nahoru po velmi strmém kopci, pod kterým byla krásně ledová přehrada. Stoupání se na úrovní hráze změní v kilometrové klesání. Cesta byla nádherná, ale trochu na první den navýšila stoupání a klesání o několik set metrů. A tím došlo k tomu přepálení hned první den:-)
Rozhodně ale tento track stojí za všechny ty bolesti:-) A má neskutečnou výhodu. Nepotkáte na druhé půli kolem přehrady vůbec nikoho. Teprve po sestupu kousek nad přehradou seděl takový starý horal s takovým tím dlouhým fousem. Slušně jsme pozdravili a šli dál. Jenom nás tak trochu zaskočilo, že byl strašně podobný tomu na fotce, co jsme viděli na památníku asi za další kilometr. Tak snad to bylo podoba čistě náhodná:-)
Komentáře