Když se zeptáte jakéhokoliv automobilové nadšence nebo ještě lépe fanouška dvou kol, jaká je top horská silnice, tak velmi pravděpodobně uslyšíte Grossglocknerstrasse. Ano, je to velmi fotogenická, ale většina lidí je pak samotnou návštěvou zklamaná. Za silnici se platí, je tam plno aut a spíš zůstávají nenaplněna vysoká očekávaní. A přitom stačí popojet o pár kilometrů na západ právě do Švýcarska, kde najdete nespočet horských pasů, které lemují krásné silnice. Zde si přijde na své každý, kdo rád serpentýny a k tomu nádherná panoramata.
Většina z nás zná Švýcarsko pro dokonalou dopravní infrastrukturu. Železniční i silniční a hlavně všechny nejdelší tunely, taktéž silniční i železniční. Jeden z nejznámějších je Gotthardský tunel. Většina lidí jim projede buď autem, nebo vlakem a už málo kdo ví, že vlastně místo 2 km nad tunelem je jedno z nejikoničtějších pro Švýcarsko. Skoro každý Švýcar vám na otázku, jaké je pro něj nejikoničtější místo řekne, že právě Gotthardský pas a celý Gotthardský masiv. Je to dáno tím, že ještě mnoho stovky let před prvním tunelem pod Gotthardským masivem, sloužil právě tento průsmyk jako hlavní spojnice mezi severem a jihem. Mezi severní Evropou a Itálií. Dnes sice přes průsmyk jedete po nové silnici, ale posledních pár kilometrů před vrcholem novou silnici lemuje původní, dlážděná. Silnice je stále otevřená a krátký úsek je možné projet. Rozhodně to stojí ten zážitek. Gotthardský průsmyk sice nepatří cestou k těm nejvíce náročným na točení volantem, ale nabízí krásné výhledy a ještě krásnější tůry po okolí.
Pokud si ale chcete užít náročnější cestu, tak hned poblíž jsou další dva průsmyky. Sussten Pass a Furka Pass. Oba jsou přístupné z Andermattu a oba stojí za průjezd. Pokud se chcete vydat z Graubinden do Berner Oberland, tak vás navigace povede většinou po dálnici. Cesta sice delší, ale rychlejší. Ale jednou je potřeba zvolit variantu přes Sussten Pass. Směrem od Graubinden vás čeká táhle stoupání krásným údolím, které po obou stranách lemují vysoké majestátné masivy. Poslední úsek začne už ochutnávka toho, co vás čeká na druhé straně. Jakmile totiž překročíte vrchol průsmyku, začne kroucené klesání do údolí. Zde se vám naskytnou krásné výhledy nejenom na ledovec. Výhodou jsou častá odpočívadla pro kratší zastávku pro foto nebo jenom tak nasát tu krásu.
Možná ještě hezčí je průsmyk Furka. Ten vede přímo z Andermattu, kdy nejdříve jedete údolím a před sebou pomalu vidíte první serpentýny. Možná vám budou povědomé, protož se zapsali do historie díky bondovce Goldfinger. Právě ikonická honička, kdy Sean Connery sleduje Goldfingera ve svém Aston Martin DB5 a následně proběhne automobilová honička s Tilly Masterson v jejím Mustangu. Dokonce část cesty na Furka Pass je pojmenovaná James Bond Street a u cedule se pravidelně fotí mnoho fanoušků. Pokud jste fandové 007, tak v okolí je mnoho dalších míst, které poznáte právě z filmu Goldfinger. Mimo jiné čerpací stanici v Andermattu (už je tam pouze rekvizita) nebo třeba hotel Belvedere, který se nachází na druhé straně průsmyku a který se právě díky filmu Goldfinger stal nesmrtelným. Zajímavé je se podívat na záběry z filmu (odkaz zde - zdroj virtualee2000), jak v šedesátých letech vypadaly cesty.
A právě hotel Belvedere je jeden z mnoha hotelů, které byly ikonické pro zdejší průsmyky. V historii byla cesta přes průsmyk otázkou několika dní. Z toho důvodů po cestě přes průsmyk vznikalo mnoho hotelů, které sloužili k přenocování a nabrání nových sil na další cestu přes krásnou a tenkrát často nehostinnou krajinu. Mnoho z těchto hotelů stojí dodnes a některé jsou stále v provozu. Nebo alespoň jejich restaurace. Hodně z nich už zaniklo, i když mají za sebou velmi slavnou historii. Pro většinu nastal první problém s nástupem automobilismu, když najednou cesta přes průsmyk přestala být záležitostí dnů a obchodní cestující najednou potřeboval jeden na cestu. Takže se v hotelech zastavil tak akorát na oběd a dolit vodu do chladiče a nechat odpočinout brzdám.
Hotely ale zažily další vrchol během Belle Époque, kdy se staly místem pro dovolené pro tehdejší smetánku. Právě automobil umožnil jednoduchou dopravu na místo i na krátký víkendový pobyt. Další rána pro hotely byla válka, tak asi jako pro všechno ostatní. Po válce se už většinou nepodařilo navázat na předchozí slávu, ale hotely se začaly orientovat na narůstající vlnu alpinismu a většina z nich se stala výchozím místem pro začínající i pokročile horolezce a alpinisty. To už ale byl jeden z posledních vrcholů těchto hotelů. Některé z nich provozují ještě restauraci, ale vzhledem k jejich lokalitám mimo civilizaci, došlo na jejich postupně uzavírání. Ale určitě stoji za zastavení, protože od většiny jsou krásné výhledy a patří k historii horských průsmyků ve Švýcarsku. A ty naštěstí opět začínají nabírat na popularitě díky možnosti krásných výletů nebo i díky tomu, že lidé si chtějí zpestřit cestu.
P.S.: Mimochodem jeden exemplář v Andermattu stál:-)
Komentáře