Korejci jsou národ hikerů nebo jak se správně řekne hiking nadšenců. O víkendu většina zdejších obyvatel vyndá ze skříní top outdoorové oblečení a vybavení a vyrazí do jednoho z mnoha národních parků. Národní parky jsou po celé Koreji od těch, co jsou na pobřeží až po vnitrozemí. Vzhledem k tomu, že většina území jsou hory, tak parky jsou z velké části hornaté, takže nepočítejte s tím, že jsou to lehké nedělní vycházky. Příroda je zde naprosto úchvatná a parky jsou perfektně upravené a připravené pro lidi.
Před vstupem do každého parku je vždy plno obchodů většiny top světových outdoorových firem společně s nepřeberným množstvím pouličních stánků, ktde můžete dokoupit chybějící outdoor vybavení. A to vše za standardní ceny bez nějakých šílených přirážek. Takže pokud jste něco zapomněli nebo třeba nemáte vůbec nic, tak se můžete vybavit přímo na místě. To samé platí o jídle. U každého hlavního vchodu do parku je velké množství tzv. convinience stores a restaurací. Je dobré si doplnit zásoby jídla a piti, protože v parku již většinou žádné prodejny nenajdete (vzhledem k těžším přístupům). Sice ve většině parku najdete horské prameny vody, kde můžete doplnit vodu, ale určitě dostatek tekutin do zásoby je klíčový a oblíbená pítka v tomto případě moc nespoléhat i když vám na mapa ukazuje třeba 0,6 km, tak to může být hodinové prudké stoupání. Před vstupem dostanete zdarma nebo za symbolický poplatek podrobnou mapu celého parku. K mapám jedna zajímavost. V parku máte na každém křížení detailní mapu, jenže ta je vždy natočená tak, jak zrovna stojíte a ne severem nahoru. Což může být pro našince trochu matoucí. I když na druhou stranu nejsme u nás moc zvyklí, že jsou na každém rozcestí detailní mapy.
Plně vybavení vyrazíte do parku. V našem případě to byl Bukhansan National Park, který se nachází hned za Seoulem. Vlastně na něj vidíte z historické části Seoulu a dostanete se k němu metrem nebo autobusem. Vystoupíte z metra a po pár metrech vstoupíme do nádherného horského parku s rozlohou necelých 80 km2. Na výběr máte velké množství tras, kde nejoblíbenější je výstup na nejvyšší horu Baegundae Peak, která je 840 metrů nad mořem. Vzhledem k tomu, že Seoul je na úrovni moře a vstup do parku je cca 90 metrů nad mořem, tak si dokážete představit, co vás čeká:-) Je pravda, bylo mi trochu divné, že na výstup, který má 2,8 km jsou potřeba skoro tři hodiny. Inu výstup nahoru na horu byl neskutečný zážitek. Když jdete ze západní strany, tak začátek je nádherná stezka podel horského potoka s velkým množstvím malých vodopádů. Stezky jsou perfektně připravené. Těžší místa mají udělané přemostění, kde dokonce máte na dřevěných schodech přidělané gumové rohože, aby to za deště neklouzalo. Většina cest jsou ručně vyskládané z kamene, takže se po nich dobře stoupá. Od poloviny trasy máte často již natažená ocelová lana, aby se vám dobře horolezlo.
Když po dvou hodinách dosáhnete posledního základního tábora pod vrcholem, tak se vám naskytne výhled na posledních 300 metrů k vrcholu. Zde již nastupujete opravdu část, kdy se pomocí lana dostáváte po skále směrem nahoru. Jsou to hodně prudké úseky a když se vyhýbáte lidem směřujících dolu, tak je to občas pro odvážné povahy. Prostě nekoukat dolu je základní pravidlo. Asi poslední padesát metrů pod vrcholem již vidíte krásné výhledy na okolí a na celý Seoul. Zároveň vidíte krásné dolu do hlubin roklí, což nám s velkým strachem z výšek trochu nahánělo strach a říkal jsem si, že cesta dolu bude šílená. Když vystoupáte na vrchol, kde majestátně vlaje korejská vlajka a kolem vás je jenom ocelové láno a pod vámi dobrých 400 metrů potencionální volného pádu:-) Ale panoramata jsou naprosto úchvatná. Pod vrcholem je velká plocha, kde si můžete sednout a kochat se výhledem a dát si zasloužené jídlo v podobě kimbabů, kimchi a nějaké té sladké dobroty a pozorovat další příchozí. A cesta dolů nebyla tak strašná - vlastně to bylo lepší, než cesta nahoru:-)
Zajímavostí je, že velkou část hikerů tvoří starší lidé. Myšleno lidé nad 60 let. Zdejší důchodci jsou neskutečně aktivní. Hodně moc chodí, cvičí na přírodních fitness nástrojích (taková fitness centra v přírode, která jsou zde v každém parku i parčíku nebo i na hodně místech ve městě). A vtipné je, že tito důchodci vám na těchto náročných horských tůrách totálně natrhnou... no prostě vás předběhnou a když příjdete na vrchol, tak oni se už po dlouhé pauze vydávají na sestup dolů:-)
Parky zde jsou opravdu nádherné a neskutečné připravené pro hikery. Jenom nedoporučuji chodit o víkendech a stáních svátcích, pokud nechcete čekat na výstup na ty top místa. Jsou tu opravdu všichni velcí nadšenci a zvlášť do Bukhansan parku jich proudí o víkendech davy. Inu mít tak nádherné místo pár stanic z centra metropole je něco, co má málokdo.
Před vstupem do každého parku je vždy plno obchodů většiny top světových outdoorových firem společně s nepřeberným množstvím pouličních stánků, ktde můžete dokoupit chybějící outdoor vybavení. A to vše za standardní ceny bez nějakých šílených přirážek. Takže pokud jste něco zapomněli nebo třeba nemáte vůbec nic, tak se můžete vybavit přímo na místě. To samé platí o jídle. U každého hlavního vchodu do parku je velké množství tzv. convinience stores a restaurací. Je dobré si doplnit zásoby jídla a piti, protože v parku již většinou žádné prodejny nenajdete (vzhledem k těžším přístupům). Sice ve většině parku najdete horské prameny vody, kde můžete doplnit vodu, ale určitě dostatek tekutin do zásoby je klíčový a oblíbená pítka v tomto případě moc nespoléhat i když vám na mapa ukazuje třeba 0,6 km, tak to může být hodinové prudké stoupání. Před vstupem dostanete zdarma nebo za symbolický poplatek podrobnou mapu celého parku. K mapám jedna zajímavost. V parku máte na každém křížení detailní mapu, jenže ta je vždy natočená tak, jak zrovna stojíte a ne severem nahoru. Což může být pro našince trochu matoucí. I když na druhou stranu nejsme u nás moc zvyklí, že jsou na každém rozcestí detailní mapy.
Plně vybavení vyrazíte do parku. V našem případě to byl Bukhansan National Park, který se nachází hned za Seoulem. Vlastně na něj vidíte z historické části Seoulu a dostanete se k němu metrem nebo autobusem. Vystoupíte z metra a po pár metrech vstoupíme do nádherného horského parku s rozlohou necelých 80 km2. Na výběr máte velké množství tras, kde nejoblíbenější je výstup na nejvyšší horu Baegundae Peak, která je 840 metrů nad mořem. Vzhledem k tomu, že Seoul je na úrovni moře a vstup do parku je cca 90 metrů nad mořem, tak si dokážete představit, co vás čeká:-) Je pravda, bylo mi trochu divné, že na výstup, který má 2,8 km jsou potřeba skoro tři hodiny. Inu výstup nahoru na horu byl neskutečný zážitek. Když jdete ze západní strany, tak začátek je nádherná stezka podel horského potoka s velkým množstvím malých vodopádů. Stezky jsou perfektně připravené. Těžší místa mají udělané přemostění, kde dokonce máte na dřevěných schodech přidělané gumové rohože, aby to za deště neklouzalo. Většina cest jsou ručně vyskládané z kamene, takže se po nich dobře stoupá. Od poloviny trasy máte často již natažená ocelová lana, aby se vám dobře horolezlo.
Když po dvou hodinách dosáhnete posledního základního tábora pod vrcholem, tak se vám naskytne výhled na posledních 300 metrů k vrcholu. Zde již nastupujete opravdu část, kdy se pomocí lana dostáváte po skále směrem nahoru. Jsou to hodně prudké úseky a když se vyhýbáte lidem směřujících dolu, tak je to občas pro odvážné povahy. Prostě nekoukat dolu je základní pravidlo. Asi poslední padesát metrů pod vrcholem již vidíte krásné výhledy na okolí a na celý Seoul. Zároveň vidíte krásné dolu do hlubin roklí, což nám s velkým strachem z výšek trochu nahánělo strach a říkal jsem si, že cesta dolu bude šílená. Když vystoupáte na vrchol, kde majestátně vlaje korejská vlajka a kolem vás je jenom ocelové láno a pod vámi dobrých 400 metrů potencionální volného pádu:-) Ale panoramata jsou naprosto úchvatná. Pod vrcholem je velká plocha, kde si můžete sednout a kochat se výhledem a dát si zasloužené jídlo v podobě kimbabů, kimchi a nějaké té sladké dobroty a pozorovat další příchozí. A cesta dolů nebyla tak strašná - vlastně to bylo lepší, než cesta nahoru:-)
Zajímavostí je, že velkou část hikerů tvoří starší lidé. Myšleno lidé nad 60 let. Zdejší důchodci jsou neskutečně aktivní. Hodně moc chodí, cvičí na přírodních fitness nástrojích (taková fitness centra v přírode, která jsou zde v každém parku i parčíku nebo i na hodně místech ve městě). A vtipné je, že tito důchodci vám na těchto náročných horských tůrách totálně natrhnou... no prostě vás předběhnou a když příjdete na vrchol, tak oni se už po dlouhé pauze vydávají na sestup dolů:-)
Parky zde jsou opravdu nádherné a neskutečné připravené pro hikery. Jenom nedoporučuji chodit o víkendech a stáních svátcích, pokud nechcete čekat na výstup na ty top místa. Jsou tu opravdu všichni velcí nadšenci a zvlášť do Bukhansan parku jich proudí o víkendech davy. Inu mít tak nádherné místo pár stanic z centra metropole je něco, co má málokdo.
Komentáře