Korea se vyznačuje tím, že rozhodně to není rovinatá země. Hory zde převažují. A opravdu krásné hory. Samotný Seoul je obklopen z velké části horským masivem, který vytváří krásná panoramata, ale v minulosti byl strategický pro ochranu města. V současnosti jsou v horách v okolí vojenské základy a hradby, které tudy vedou jsou stále využívány pro ochranu hlavního města. Pro obyvatele a návštěvníky je k tomu výhoda, že sednete na metro a za pár minut jste v krásném přírodním horském parku a můžete se vydat na horskou tůru. Tu jsme tady letos ještě nepodnikli, protože jsme se vydali dál od Seoulu a to do pohoří Soraksan.
Soraksan se nachází na východním pobřeží kousek od města Sokcho, které leží necelých 50 km od hranice se Severní Koreou. Cesta ze Seoulu autobusem trvá přibližně 2 hod 20 minut a překonáte vzdálenost necelých 200 km. Než se dostaneme do hor, tak něco málo ke zdejší autobusové dopravě. Autobusy jsou jeden z nejvíce používaných dopravních prostředků. Každé větší město v Koreji je propojeno autobusovou linkou a mezi městy jezdí denně desítky spojů. Právě třeba do Sokcho jezdí denně ze Seoulu přibližně 40 spojů.
Autobusy se děli do třech kategorií - Premium, Excellent a Economy. Pokud bych to měl přirovnat k třídám v letadle, tak Premium odpovídá první, Excellent Business a Economy mluví samo za sebe:-) Premium autobusy spojují primárně hlavní města. Autobus má přibližně jenom 20 mist, kde každá řad má jenom tři sedačky (2+1) a každý cestující má svojí vlastní suite s TV, stolkem a sedadlo se dá dát skoro do semi-flat polohy. Excellent má přibližně 28 míst a opět 2+1 řazení. Sedačky mají podpěry pod nohy, dají se sklopit do polohy, kdy se dá krásně spát. Tomu pomáhají opěrky hlavy, které jsou tvarované tak, že vám hlava vůbec nepadá se zabudovaných reproduktorů můžete poslouchat zvuk k obrazu na obří TV zavěšené nad řidičem. Economy je standardní bus, který známe z našich luhů a hájů. Rezervaci provádíte přes Internet nebo aplikaci, ale to známe i u nás. Co je zajímavé, že při nástupu do autobusu máte na obrazovce plánek autobusu s místy a vidíte, které jsou rezervovaná, na kterých již cestující sedí (již nastoupil) a která jsou případně volná. Autobus jezdí naprosto přesně a na obrazovce máte aktuální informaci o času příjezdu.
K cestě musím přidat ještě jednu zajímavost. Loni otevřeli poslední úsek dálnice do Sokcho. To by nebylo nic zvláštního, kdyby tento úsek nebyl unikátní hned v několika oblastech. Dongseo Expressway, jak se nový úsek jmenuje, měří cca 72 km a stavěl se necelých 8 let. Obsahuje neskutečných 35 tunelů a 58 mostů dohromady tvořící 78% délky celé dálnice. Nejdelší tunel má 11,1 km a je zároveň jedenáctý nejdelší silniční tunel na světě. Vlastně skoro celou cestu jedete jenom tunelem nebo po mostě. Celé dálnici se říká nebeská dálnice, protože vede skrz hory a vy máte pocit, jako kdyby jste letěli mezi kopci. Opravdu je to velký zážitek. A ještě jedna věc je specifická - odpočívadla. Ty tvoří vždý velký food court, kde si dáte všechny korejské speciality čerstvě připravené, typický korejský streetfood a u toho máte minimálně dvě kavárny zdejších řetězců. A perlička na závěr. Na toaletách máte při vstupu obrazovku s plánkem kadibudek s jejich obsazeností:-) O čistotě toalet v Koreji je asi zbytečné psát - jsou zde na každém rohu, neskutečné čisté a hlavně naprosto zdarma. Evropa by si z toho měla vzít příklad.
Koukám, že jsem v celkem dlouhém začátku zatím řekl, že existuje Soraksan a že jsme tam jeli autobusem a cestou stavěli u benzinové pumpy:-) Jak by řekl klasik:-) Tak teď k horám Soraksan. Podle mistních jsou to nejkrásnější hory v Koreji vůbec. Očekávání byla opravdu velká. A musím říct, že místo je opravdu krásné a to jsme měli možnost vidět jenom malou část.
Ke vstupu do národního parku vás doveze autobus ze Sokcho nebo taxik. Už při vystoupení z autobusu vidíte nádherné masivy kolem vás a už tyto pohledy vám berou dech. Po zaplacení symbolického vstupného naberete mapy a máte možnosti doplnit zásoby. Jak jídlo a pití, tak nezbytnou výbavu pro hiking. Jenom pozor, většina oblečení je ve velikostech pro místní obyvatele. A určitě je dobré doplnit vodu, protože v horách na některých trasách nejsou klasická pítka, takže je určitě dobré mít hodně vody. A pak už se můžete vydat na jednu z mnoha tras. Jsou výborně značené a rozdělené podle obtížnosti. Jsou zde trasy od hodiny po patnáct hodin a velmi náročné.
My jsme zvolili trasu k vodopádům a na vyhlídku. Jedna cesta byla lehce pod tři kilometry a značná, že se jde skoro dvě hodiny. S úsměvem jsme si řekli, že ty časy jsou asi pro seniory a že to bude krátká procházka k vodopádu a pak se dá ještě jedna trasa. Ze začátku to tak vypadalo, ale postupně začala cesta stoupat podél říčky. A i když jdete po perfektně vybudovaných chodnících, které jsou později zavěšeny i na skále, tak tempo se začne rapidně zpomalovat. U jednoho vodopádu je značka - vyhlídka 400 m a na mapě je napsáno 30 minut. Od vodopádu vidíte schody, které po chvíli mizí v prudkém kopci mezi stromy. No nedalo a člověk si řekne, že to je přece kousek. Jenže překvapením je to, že po schodech jdete celých 400 m (převýšení skoro 200 m). Po několika minutách koukám na schody a tam jsou šipky a čísla. Si říkám, co to číslo znamená. A pak mi to došlo, že je to počet schodů k vrcholu. To číslo mi říkalo 700 a za námi jich bylo teprve 150:-) Ano, je to 850 schodů. Ale ta vyhlídka za to stála a určitě doporučuji. Je pravda, že na další okruh ten den už nedošlo:-)
Místo dalšího okruhu se konala návšeta města Sokcho zakončená výborným pozdním obědem. Mix syrových ryb ve výborném studeném nálevu se zeleninou, mnoho příloh a grilované chobotnice v omeletě. Neskutečně dobré:-) Ale o jídle někdy příště.
Soraksan se nachází na východním pobřeží kousek od města Sokcho, které leží necelých 50 km od hranice se Severní Koreou. Cesta ze Seoulu autobusem trvá přibližně 2 hod 20 minut a překonáte vzdálenost necelých 200 km. Než se dostaneme do hor, tak něco málo ke zdejší autobusové dopravě. Autobusy jsou jeden z nejvíce používaných dopravních prostředků. Každé větší město v Koreji je propojeno autobusovou linkou a mezi městy jezdí denně desítky spojů. Právě třeba do Sokcho jezdí denně ze Seoulu přibližně 40 spojů.
Autobusy se děli do třech kategorií - Premium, Excellent a Economy. Pokud bych to měl přirovnat k třídám v letadle, tak Premium odpovídá první, Excellent Business a Economy mluví samo za sebe:-) Premium autobusy spojují primárně hlavní města. Autobus má přibližně jenom 20 mist, kde každá řad má jenom tři sedačky (2+1) a každý cestující má svojí vlastní suite s TV, stolkem a sedadlo se dá dát skoro do semi-flat polohy. Excellent má přibližně 28 míst a opět 2+1 řazení. Sedačky mají podpěry pod nohy, dají se sklopit do polohy, kdy se dá krásně spát. Tomu pomáhají opěrky hlavy, které jsou tvarované tak, že vám hlava vůbec nepadá se zabudovaných reproduktorů můžete poslouchat zvuk k obrazu na obří TV zavěšené nad řidičem. Economy je standardní bus, který známe z našich luhů a hájů. Rezervaci provádíte přes Internet nebo aplikaci, ale to známe i u nás. Co je zajímavé, že při nástupu do autobusu máte na obrazovce plánek autobusu s místy a vidíte, které jsou rezervovaná, na kterých již cestující sedí (již nastoupil) a která jsou případně volná. Autobus jezdí naprosto přesně a na obrazovce máte aktuální informaci o času příjezdu.
K cestě musím přidat ještě jednu zajímavost. Loni otevřeli poslední úsek dálnice do Sokcho. To by nebylo nic zvláštního, kdyby tento úsek nebyl unikátní hned v několika oblastech. Dongseo Expressway, jak se nový úsek jmenuje, měří cca 72 km a stavěl se necelých 8 let. Obsahuje neskutečných 35 tunelů a 58 mostů dohromady tvořící 78% délky celé dálnice. Nejdelší tunel má 11,1 km a je zároveň jedenáctý nejdelší silniční tunel na světě. Vlastně skoro celou cestu jedete jenom tunelem nebo po mostě. Celé dálnici se říká nebeská dálnice, protože vede skrz hory a vy máte pocit, jako kdyby jste letěli mezi kopci. Opravdu je to velký zážitek. A ještě jedna věc je specifická - odpočívadla. Ty tvoří vždý velký food court, kde si dáte všechny korejské speciality čerstvě připravené, typický korejský streetfood a u toho máte minimálně dvě kavárny zdejších řetězců. A perlička na závěr. Na toaletách máte při vstupu obrazovku s plánkem kadibudek s jejich obsazeností:-) O čistotě toalet v Koreji je asi zbytečné psát - jsou zde na každém rohu, neskutečné čisté a hlavně naprosto zdarma. Evropa by si z toho měla vzít příklad.
Ke vstupu do národního parku vás doveze autobus ze Sokcho nebo taxik. Už při vystoupení z autobusu vidíte nádherné masivy kolem vás a už tyto pohledy vám berou dech. Po zaplacení symbolického vstupného naberete mapy a máte možnosti doplnit zásoby. Jak jídlo a pití, tak nezbytnou výbavu pro hiking. Jenom pozor, většina oblečení je ve velikostech pro místní obyvatele. A určitě je dobré doplnit vodu, protože v horách na některých trasách nejsou klasická pítka, takže je určitě dobré mít hodně vody. A pak už se můžete vydat na jednu z mnoha tras. Jsou výborně značené a rozdělené podle obtížnosti. Jsou zde trasy od hodiny po patnáct hodin a velmi náročné.
My jsme zvolili trasu k vodopádům a na vyhlídku. Jedna cesta byla lehce pod tři kilometry a značná, že se jde skoro dvě hodiny. S úsměvem jsme si řekli, že ty časy jsou asi pro seniory a že to bude krátká procházka k vodopádu a pak se dá ještě jedna trasa. Ze začátku to tak vypadalo, ale postupně začala cesta stoupat podél říčky. A i když jdete po perfektně vybudovaných chodnících, které jsou později zavěšeny i na skále, tak tempo se začne rapidně zpomalovat. U jednoho vodopádu je značka - vyhlídka 400 m a na mapě je napsáno 30 minut. Od vodopádu vidíte schody, které po chvíli mizí v prudkém kopci mezi stromy. No nedalo a člověk si řekne, že to je přece kousek. Jenže překvapením je to, že po schodech jdete celých 400 m (převýšení skoro 200 m). Po několika minutách koukám na schody a tam jsou šipky a čísla. Si říkám, co to číslo znamená. A pak mi to došlo, že je to počet schodů k vrcholu. To číslo mi říkalo 700 a za námi jich bylo teprve 150:-) Ano, je to 850 schodů. Ale ta vyhlídka za to stála a určitě doporučuji. Je pravda, že na další okruh ten den už nedošlo:-)
Místo dalšího okruhu se konala návšeta města Sokcho zakončená výborným pozdním obědem. Mix syrových ryb ve výborném studeném nálevu se zeleninou, mnoho příloh a grilované chobotnice v omeletě. Neskutečně dobré:-) Ale o jídle někdy příště.
Komentáře