Na mém blogu přibyla nová destinace - Spojené státy Americké. Takže se budu dělit o své první dojmy z cesty za velkou louži. Místem pobytu je město Chicago, které vždycky patřilo na první příčky míst, kam bych se chtěl ve státech podívat, a proto jsem rád, že mne pracovní povinnosti zavedli při mé první návštěvě USA právě sem. Většina lidi sní o tom, že chce vidět Nový Jork a Los Angeles, ale já jsem tak pořád chtěl vidět Chicago. Asi tím, že jak většina z nás zná Ameriku pouze z filmů, tak mne z nich vždycky učarovalo Chicago.
Než začnu popisovat první dojmy z Chicaga, tak se podělím o pár zkušenosti z cesty a příprav na cestu. V dnešní době je cesta do USA relativně jednoduchá. Není potřeba vízum a povolení ESTA jsem získal ihned online přes Internet - schválení trvalo asi minutu a rovnou mi bylo z kreditní karty strženo 14 USD za kladné vyřízení žádosti.
Protože do Chicaga už nelítá přímý let z Prahy, tak jsem volil cestu přes Paříž a trochu jsem doplatil na menší průměrnou výšku frantíků, protože ta se úspěšně projevuje i ve velikosti prostoru na nohy v ekonomické třídě Air France. Je úctyhodných 31", což je ve srovnání s např. 34" Korean Air fakt málo. Když si slečna, sedící řadu přede mnou, sklopila sedačku, ta jsem musel mít nohy do uličky, protože se mi prostě jinam nevešly. Letadlo sice mělo AVOD (Audio/Video on demand - vlastní obrazovka s možností volby filmů a hudby), ale úhlopříčka mého mobilu byla větší a kvalita displeje dosahovala úrovně prvních barevných displejů na mobilu. Celkově musím říct, že úroveň servisu aerolinek ze starého kontinentu klesla hodně dolů a ve srovnání s Asií je úroveň nižší o několik tříd. Takže pokud můžu poradit, tak volba na asijské aerolinky je jasná kdykoliv to bude možné.
Přílet do Chicaga byl úchvatný. Po sestupu skrze nízkou oblačnost se nám naskytl nádherný pohled na jezero a celý skyline Chicaga. Musím říct, že ten pohled je úžasný a opravdu je to něco jiného, než co známe z Evropy (pravda pohled na Jižní Město při přistávání v Praze má své kouzlo taky:-)). Po přistání jdeme na obávanou vstupní kontrolu. Osobně jsem tam byl necelou minutu a jedinou otázkou bylo, jak dlouho tu budu a zda jedu business nebo holiday. A když jsem řekl, že business a na týden, tak jsem odevzdal otisky prstů a sítnice a už jsem měl razítko v pase. Následná celní kontrola spočívala v odevzdání prohlášení o dováženém zboží a už jsem byl v USA.
Do centra Chicaga se můžete dostat několika způsoby. Taxik je tou nejdražší variantou. Cesta do centra stojí cca 35 USD plus povinné spropitné od 20% výše. Ano povinné. Při platbě kartou musíte zvolit výši a ta začíná na 20%. A k tomu ještě daň a už jsem byl 44 USD:-) Ještě k dani - všechny ceny jsou zde uvedeny bez daně. Ta je v Chicagu 10% a je vždy připočtena na závěr. Další možností je metro, které jezdí každou chvíli a cesta stojí přibližně 3 USD. Existuje i možnost sdílení taxiku a pak malé busy.
Při příjezdu po dálnici je úchvatný pohled na centrum Chicaga, které tvoří tzv. Skyline - mrakodrapy, které tvoří centrum Chicaga. Je to fakt úžasný pohled a ještě krásnější je příjezd po stejné cestě v noci, kdy město krásně svítí. Tak jak to známe z filmů, ale v reálu je to ještě krásnější.
První den a část druhé dne jsem věnoval pěší turistice - prostému procházení města křížem krážem. A musím říct, že bych to mohl dělat pořád. Architektura Chicaga mne naprosto uchvátila a člověk chodí s hlavou v oblacích, protože stále kouká směrem k vrcholkům všech těch mrakodrapů. V centru je to krásný mix mezí původní výstavbou s tou modernější, což tvoří nádherný kolorit a neskutečnou atmosféru. Když člověk prochází ulicemi, tak si říká, že v některých stačí opravdu postavit auta z dvacátých let a hned na vás dýchne historie a vybaví se vám honičky z Neúplatných, kdy Sean Connery a Kevin Costner honili Roberta de Nira aka Al Caponeho po těchto ulicích. Když už jste mi to připomněli:-) Byl jsem se podívat i na Union Station, kde se točila ona slavná scéna s přestřelkou na schodišti a padajícím kočárkem. Přikládám fotku pro filmové fandy mezi čtenáři.
Další zajímavostí jsou mosty přes řeku, která lemuje staré centrum města a všechny mosty, které přes ní vedou, jsou zvedací. Takže, když jede větší loď, tak se mosty po celé trase zvednou, aby loď mohla proplout. Toto jsem ale zatím minul a viděl jsem pouze, jak se most vrací opět dolů. Tak snad nějaký další den budu mít více štěstí. Co mne, ale fascinuje ještě víc, je zdejší nadzemka. Ano přesně ta, která vede kolem pohotovosti ze seriálu Emergency Room. Ta lemuje tazv. Loop, což je úplné centrum města a vydává ten specifický hluk. Ten, podle kterého Tommy Lee Jones poznal,že Harrison Ford je zpátky ve městě (schválně, zda úhadnete v kterém filmu:-)) Chci se v ní projet, ale prý to není úplně bezpečný a často se tam prý krade. ALe to by nás Čechy nemělo překvapit:-)
A když už jsme u bezpečnosti, tak jsem byl poučen, že jsou čtvrti v Chicagu, kterým je radno se vyhnout, protože nepatří mezi ty nejbezpečnější. Vše na jih od centra je radno nenavštěvovat. Stejně tak, jako večer ve Wall Martu vytáhnout na veřejnosti větší obnos peněz. Může se vám stát, že při cestě na parkovišti o ně přijdete. Ale jinak je zde prý relativně bezpečno. A ještě perlička. Dneska mne zastavil nějaký mladík s jízdním řádem a s ceníkem jízdenek. Prý, že jemu a jeho ženě prošla jízdenka a teď nemají na novou a že nutně potřebuje půjčit 4,90 USD, aby se mohl dostat domů. Tak jsem si v duchu říkal: frajere, tohle vymysleli žebráci u nás, tak ti na to přeci neskočím - to bys musel být trochu tvořivější. Je pravda, že celou dobu jsem se koukal kolem sebe, zda se mi nepokouší zrovna někdo vybrat tašku na zádech:-)
Ale teď zpět ke krásám města. Chicago leží u jezera Michigan. Je to jedno z největších jezer a protíná čtyři státy a Kanadu. Jezero je tak velké, že nevidíte na druhý konec a máte pocit, že jste u moře. Je to krásný pocit u něho stát a jenom tak koukat, jak silný vitr zvedá vlny, které se rozbíjejí o promenádu těsně před mrakodrapy. Povinností je navštívit Navy Pier, což je molo plné atrakcí a restaurací, kde se stále něco děje. Vtipné je, že zde zrovna tento týden byl Oktober fest - kopie statu z Mnichova, kde se točil Bud Light a obsluhovali Američanky oblečené v německých krojích:-)
Koukám, že jsem se docela rozepsal a je toho opravdu ještě hodně, co jsem už viděl a chtěl bych ještě vidět. Tak si to opět nechám na jiný den:-)
Protože do Chicaga už nelítá přímý let z Prahy, tak jsem volil cestu přes Paříž a trochu jsem doplatil na menší průměrnou výšku frantíků, protože ta se úspěšně projevuje i ve velikosti prostoru na nohy v ekonomické třídě Air France. Je úctyhodných 31", což je ve srovnání s např. 34" Korean Air fakt málo. Když si slečna, sedící řadu přede mnou, sklopila sedačku, ta jsem musel mít nohy do uličky, protože se mi prostě jinam nevešly. Letadlo sice mělo AVOD (Audio/Video on demand - vlastní obrazovka s možností volby filmů a hudby), ale úhlopříčka mého mobilu byla větší a kvalita displeje dosahovala úrovně prvních barevných displejů na mobilu. Celkově musím říct, že úroveň servisu aerolinek ze starého kontinentu klesla hodně dolů a ve srovnání s Asií je úroveň nižší o několik tříd. Takže pokud můžu poradit, tak volba na asijské aerolinky je jasná kdykoliv to bude možné.
Při příjezdu po dálnici je úchvatný pohled na centrum Chicaga, které tvoří tzv. Skyline - mrakodrapy, které tvoří centrum Chicaga. Je to fakt úžasný pohled a ještě krásnější je příjezd po stejné cestě v noci, kdy město krásně svítí. Tak jak to známe z filmů, ale v reálu je to ještě krásnější.
Komentáře