Dneska byl ten den. Den, kdy jsem si splnil svůj dávný sen - svézt se v nějakém s rychlovlaků. V Evropě jich jezdí několik (Píňdolíno nepovažuji za rychlovlak - kdybych to řekl před Japoncem, tak dostane záchvat smíchu:-) - TGV, ICE, AVE atd. Ale já jsem si to nechal na matku všech rychlovlaků Shinkansen. Zajímavý je, že první trasa Shinkansenu byla postavena již v 60. letech a už v té době tyto vlaky dosahovaly rychlosti kolem 200 km/h. V současné době tvoří Shinkansen vlaky železniční páteř v Japonsku a spojují všechny hlavní místa.
Shinkansen jezdí po tratích, které byly postaveny a jsou používány výhradně pro tyto rychlovlaky. To umožňuje to, že Shinkansen se zde nepotká s žádnou lokálkou a jediný kdo koho tady předjede, je rychlejší Shinkansen toho pomalejšího. V Japonsku je několik druhů Shinkansen vlaků - jednoduše řečeno velmi rychlý a ještě o trochu rychlejší. Pokud máte Japan Rail Pass, tak můžete jezdit pouze tím prvním. Rozdíl je v rychlosti a v počtu zastávek. Rychlejší - např. N700 - jezdí přes 300 km/h a staví jenom na pár stanicích. Pomalejší (N300), jezdí něco kolem 250 km/h a staví častěji - hlavně, aby pustil ten rychlejší před sebe. Z Tokia na každou stranu vyráží v průměru každých deset minut jeden Shinkansen. Většinou se střídá pomalý s rychlým, ale ve špičce je frekvence i častější a rychlejších je i víc.
Právě Shinkansen byl můj dopravní prostředek do Kyota. Ještě do Yokohamy jel vlak relativně pomalu (tipoval bych něco kolem 170 km/h), ale za Yokohamou už na to šlápnul a krajina se začala rozmazávat. Je to opravdu zážitek a člověk se při první jízdě u toho tak trochu divně usmívá. Během cesty si můžete zakoupit občerstvení u "letušky" s pojízdným vozíkem. Samozřejmě ceny jsou stejné, jako všude jinde - ne, jako ČD, kdy za kolu a pivo dáte 180 Kč. Cestu do Kyota zvládne pomalejší Shinkansen za necelých 170 minut (je to přes 500 km). Nádraží v Kyotu je relativně nová a moderní budova. A i když je relativně velká, tak není problém najít správnou cestu na případné další spoje (většina obsluhy na nádražích mluví anglicky a velmi ochotně poradí).
Právě má první cesta v Kyotu vedla na Fushimi Inari Shrine. Je to dve zastavky z hlavní stanice. Je to posvátné místo, které je známe tím, že cesty ke svatyním jsou tam lemovány branami. Tyto brány jsou většinou v oranžové nebo černé barvě. U jednotlivých svatyní se zastavují zdejší lidé, a vzdávají poklonu bohům. Většinou tak, že spoji ruce jako při modlitbě a pak dvakrát zatleskají. Takže při procházení každou chvíli slyšíte zatleskání. Je zvykem, že než vstoupíme do chrámů, tak se opláchnete vodou speciální naběračkou u vchodu. Nejdříve jednu ruku, pak druhou a nakonec vypláchnete ústa, aby jste nepřinesli nic nečistého do svatyně.
Druhou zastávkou byl Kiyomizudera Temple - jeden z nejvíce oslavovaných chrámů v Japonsku, který byl založen v roce 780. Je zajímavý hlavně svou hlavní budovou, která je celá ze dřeva a vystupuje nad 13 metrový sráz. Když se přichází k chrámu, tak se dá jít přes obrovský hřbitov, který je opravdu impozantní svou rozlohou a množstvím hrobek. Zpáteční cesta vede uličkou plnou obchodů - hlavně s tradičním zbožím - rýžovým koláčkem:-) Máte možnost všude ochutnat a opravdu je to velmi chutné a oproti těm, co se prodávájí v restauracích u nás, velmi jemné.
Předtím, než jsem se jel na poslední místo, tak jsem navštívil centrum města, kde je jedna velká nákupní ulice. S tou je rovnoběžná ulice s velkým Food Marketem. Musím říct, že to ale bylo trochu zklamaní. Jídla a ryb tam zase tolik nebylo, a když můžu srovnat podobná místa v Koreji, tak toto bylo hodně slabší. Vůbec jídlo ve srovnání s Koreou je tady horší. Korea má o mnoho pestřejší kuchyni a více chutí. Zdejší kuchyně je tak trochu bez výrazných chutí. Ale sushi tu mají dobré:-)
Právě Shinkansen byl můj dopravní prostředek do Kyota. Ještě do Yokohamy jel vlak relativně pomalu (tipoval bych něco kolem 170 km/h), ale za Yokohamou už na to šlápnul a krajina se začala rozmazávat. Je to opravdu zážitek a člověk se při první jízdě u toho tak trochu divně usmívá. Během cesty si můžete zakoupit občerstvení u "letušky" s pojízdným vozíkem. Samozřejmě ceny jsou stejné, jako všude jinde - ne, jako ČD, kdy za kolu a pivo dáte 180 Kč. Cestu do Kyota zvládne pomalejší Shinkansen za necelých 170 minut (je to přes 500 km). Nádraží v Kyotu je relativně nová a moderní budova. A i když je relativně velká, tak není problém najít správnou cestu na případné další spoje (většina obsluhy na nádražích mluví anglicky a velmi ochotně poradí).
Poslední místem mé návštěvy byl Kinkakuji Temple - Golden Pavilion. Je to místo, kde je chrám, který je celý pokryt zlatem (prý opravdovým). Vypadá to, že tady mají asi uloženy všechny japonské zlaté zásoby:-) Stojí za to vidět. Takovou fasádu asi na jiném domě neuvidíte.
Komentáře