Dnešek byl den bez golfu. Naše těla dostala šanci se nadechnout před další hrou. Využili jsme tento den na již tradiční obhlídku starých známých míst. Nemám teď na mysli četníky - ty nás teprve čekají:-) Naše cesta vedla opačným směrem.
Cíl naší cesty bylo Monte-Carlo - místo s nejnižší daní z příjmu a s nejvyšším počtem luxusních aut na metr čtvereční (i když Praha se tomu už hodně přibližuje:-)) Ze Sainte-Maxime se do Monte-Carla dá dostal několika způsoby. Už nějakou dobu se chystám vydat vlakem, který jezdí ze Saint Raphael, což je kousek od Sainte-Maxime. Jezdí zde TGV Cote-de-Azure. Nejezdí sice tak rychle, jako ve vnitrozemí, ale celá trať do Monte-Carla lemuje pobřeží. Takže cestou se můžete kochat krásným výhledem na krásná zákoutí. Letos nás jelo více a tak jsme se rozhodli pro cestu autem. Takže vlak uskutečním někdy příště.
Autem se dá jet dvěma způsoby - po dálnici nebo stejně jako vlakem, po pobřeží. Cestu po dálnici doporučuji pro návrat. Cesta po pobřeží trvá sice dlouho, ale naskytnou se vám krásné výhledy. Hned za Saint Raphael se jede po pohořím Esterel. Jsou to rudé skály, které vycházejí z nádherně azurového moře. Cesta je úzká a plná ostrých zatáček, ale není kam pospíchat a je dobré několikrát zastavit na některém z mnoha odpočívadel a chvíli se kochat nádherným pohledem na moře a na skály.
Jedno z dalších míst, kde se určitě zastavte, je v jedné vesničce před Cannes, kde má známou vilu Jean Paul Gottier (nebo jak se on píše). Je to zajímavá a podle mého skromného názoru ošklivá stavba:-) Vypadá to jako šmoulí vesnice na kopci. Rozdíl je akorát v barvě a asi tam nebudou žádní šmoulové:-) Ale rozhodně to stojí za vidění.
Pokud budete mít štěstí a bude vám přát počasí, tak máte šanci vidět při příjezdu do Cannes nádherná panoramata. Nad Cannes se ukážou zasněžené Alpy. Ten pohled je opravdu nádherný. Za pět let, co do Provence jezdím, jsem měl možnost si tento pohled vychutnat pouze asi třikrát. Ale je to zážitek, který si člověk uchová na celý život.
V Monte-Carlu je stále vše při starém. Letos se urodilo víc větších lodí, ale jinak je se knížectví daří asi stále velmi dobře. Prošli jsme kolem kasina a hned jsme zamířili do restaurace nad přístavem (tajný tip náčelníků výpravy). Po výborném obědě, kdy sledujete krásné lodě v přístavu a máte celé město jako na dlani, jsme se vypravili na cestu ke knížecímu sídlu. Je to po obědě příjemná cesta na kopec. Po cestě se naskytne několik krásných pohledů na přístav a když jdete kolem čtvrté odpoledně, tak máte i krásné slunce na focení.
Celou dobu dneska, co jsme byli i v Cannes a pak v Monte-Carlu si říkám, že by bylo dobré potkat nějakou celebritu. Možná jsme viděli nějkou francouzskou, ale ty člověk moc nepozná. Ale po cestě od paláce přicházíme k přístavu a chceme přejít silnici. Najednou přes přechod přejede Jaguar a začne parkovat. V duchu si říkám, co je to za koumáka, co tady manévruje na přechodu s autem. Koukám na řidič a říkám si, že ten člověk mi je nějak povědomý a že je hodně podobný na Danny de Vita. A když vystoupil a viděli jsme, že je to člověk, který má 140 cm i s postelí, tak jsem vítězoslavně prohlásil, že máme možnost vidět přes ulici velkou hollywoodskou hvězdu. Je pravda, že se našel jeden kverulant v naší skupině, který tvrdil, že to není on. Ale většina z nás i jistá byla. Vtipně bylo, že Danny se svojí přítelkyní zašel do restaurace Pizza za 5 EUR:-) Jsem si říkal, že buď mu to herectví moc nevynáší, nebo je to tajný tip na výbornou pizzu v Monte-Carlu:-)
Autem se dá jet dvěma způsoby - po dálnici nebo stejně jako vlakem, po pobřeží. Cestu po dálnici doporučuji pro návrat. Cesta po pobřeží trvá sice dlouho, ale naskytnou se vám krásné výhledy. Hned za Saint Raphael se jede po pohořím Esterel. Jsou to rudé skály, které vycházejí z nádherně azurového moře. Cesta je úzká a plná ostrých zatáček, ale není kam pospíchat a je dobré několikrát zastavit na některém z mnoha odpočívadel a chvíli se kochat nádherným pohledem na moře a na skály.
Jedno z dalších míst, kde se určitě zastavte, je v jedné vesničce před Cannes, kde má známou vilu Jean Paul Gottier (nebo jak se on píše). Je to zajímavá a podle mého skromného názoru ošklivá stavba:-) Vypadá to jako šmoulí vesnice na kopci. Rozdíl je akorát v barvě a asi tam nebudou žádní šmoulové:-) Ale rozhodně to stojí za vidění.
Pokud budete mít štěstí a bude vám přát počasí, tak máte šanci vidět při příjezdu do Cannes nádherná panoramata. Nad Cannes se ukážou zasněžené Alpy. Ten pohled je opravdu nádherný. Za pět let, co do Provence jezdím, jsem měl možnost si tento pohled vychutnat pouze asi třikrát. Ale je to zážitek, který si člověk uchová na celý život.
Celou dobu dneska, co jsme byli i v Cannes a pak v Monte-Carlu si říkám, že by bylo dobré potkat nějakou celebritu. Možná jsme viděli nějkou francouzskou, ale ty člověk moc nepozná. Ale po cestě od paláce přicházíme k přístavu a chceme přejít silnici. Najednou přes přechod přejede Jaguar a začne parkovat. V duchu si říkám, co je to za koumáka, co tady manévruje na přechodu s autem. Koukám na řidič a říkám si, že ten člověk mi je nějak povědomý a že je hodně podobný na Danny de Vita. A když vystoupil a viděli jsme, že je to člověk, který má 140 cm i s postelí, tak jsem vítězoslavně prohlásil, že máme možnost vidět přes ulici velkou hollywoodskou hvězdu. Je pravda, že se našel jeden kverulant v naší skupině, který tvrdil, že to není on. Ale většina z nás i jistá byla. Vtipně bylo, že Danny se svojí přítelkyní zašel do restaurace Pizza za 5 EUR:-) Jsem si říkal, že buď mu to herectví moc nevynáší, nebo je to tajný tip na výbornou pizzu v Monte-Carlu:-)
Komentáře