Golfista na cestách bloguje

Dnešek byl den bez golfu. Naše těla dostala šanci se nadechnout před další hrou. Využili jsme tento den na již tradiční obhlídku starých známých míst. Nemám teď na mysli četníky - ty nás teprve čekají:-) Naše cesta vedla opačným směrem. Cíl naší cesty bylo Monte-Carlo - místo s nejnižší daní z příjmu a s nejvyšším počtem luxusních aut na metr čtvereční (i když Praha se tomu už hodně přibližuje:-)) Ze Sainte-Maxime se do Monte-Carla dá dostal několika způsoby. Už nějakou dobu se chystám vydat vlakem, který jezdí ze Saint Raphael, což je kousek od Sainte-Maxime. Jezdí zde TGV Cote-de-Azure. Nejezdí sice tak rychle, jako ve vnitrozemí, ale celá trať do Monte-Carla lemuje pobřeží. Takže cestou se můžete kochat krásným výhledem na krásná zákoutí. Letos nás jelo více a tak jsme se rozhodli pro cestu autem. Takže vlak uskutečním někdy příště.

Včera se tady rozvinula diskuze na téma vstávání. Každý den vstáváme kolem pul osmé. To je relativně brzy i na vstávání do práce (omlouvám se všem zaměstnancům ČKD Praha, ale je to brzy:-)). Takto brzy tady ale vstáváme ze dvou důvodů. Jeden z nich je, že dovolená je krátká a je škoda prospat veškerý čas. A druhý důvod je návštěva zdejší pekárny v přístavu. Pekárna je přímo na promenádě v Sainte-Maxime. Musím říct, že je to neopakovatelný pocit, když ráno kolem té osmé hodiny jdete po přístavu a pozorujete, jak vychází slunce, které dělá dlouhé stíny. Přes zátoku pozorujete St. Tropez a v přístavu se pohupují lodě všech velikostí. Od malých rybářských loděk až po velké jachty, které tu čekají na své majitele, kteří se tu ukážou se začínající sezonou. Po promenádě chodí místní, kteří si nesou v podpaží bagetu na snídani a vychutnávají si ranní pohodu, kdy tu krom nás golfových nadšenců, nejsou žádní turisti.

Ani se mi nechce věřit, že je to rok, co jsem psal poslední řádky z Provence. Tento rok utekl tak rychle, že mi připadá, jako bych tu byl před měsícem. Tady dole na jihu je stále vše při starém, takže mi to opravdu připadá, že to není rok, co tu člověk byl minule. Vše při starém tu zase tak úplně není. Tento rok je slavnostní v tom, že frantíci konečně po třech letech dokončili přijezdovou silnici od dálníce k Sainte-Maxime. Trvalo jim to docela dlouho - skoro stejně jako u nás, ale narozdíl od našich silnic tato vydrží déle, než do příští zimy a stála předpokládám tak polovičku toho, co by stála u nás. Inu jiný kraj, jiný mrav.