Opět trochu negolfově z druhé strany zemegule:-)

Je to krátce přes rok, co jsem posledně byl na druhé polokouli a opět se hlásím ze Seoulu. Letos cesta vychází na předvánoční období, takže se naskytne zase jiný pohled na již známá místa.

Celý první den přemýšlím, o čem tak napsat první den po příletu. Tak asi úplně na začátek. Není tu žádná válečná zóna a na letišti jsme nepřistávali za zvuku vybuchujících bomb a nenafasovali jsme samopal a neprůstřelnou vestu:-) Je opět vidět, jak novináři u nás a obecně v Evropě mají ve zvyku zveličovat. Neříkám, že ten konflikt nebyl nedůležitý, ale v chování lidí nezjistíme žádný zásadní změnu.

Jsem v Koreji už potřetí a pokaždé po příjezdu mám zásadní problém přepnout z evropského způsobu myšlení, kdy se na každém kroku bojíme, že nás někdo okrade, podvede atd. Po příletu se proto člověk většinou chová trochu divně. V příletové hale jsem šel k bankomatu a náhle ke mne přistoupil starší muž a ptá se, zda nepotřebuji taxi. Zvyklý z domova, kdy se podobně k turistům ženou naši taxikáři, kteří pak nabízejí cestu z letiště do centra za cenu letenky po Evropě, jsem kategoricky odmítl, že děkuji, ale nemám zájem. Po chvíli, kdy jsem z bankomatu vybral hotovost a vydal se směrem k odjezdům autobusů, se znovu objevil tento muž a znovu se ptal, zda nepotřebuji pomoc. V ten moment mi došlo, že ten pán je tam od toho, aby pomáhal cizincům najít správné místo odjezdu podle toho, zda chtějí jet taxikem nebo busem. Poté, kdy jsem mi toto došlo a sdělil jsem mu destinaci mne dovedl na správné stanoviště a ukázal, kde si koupit jízdenku a kam a kdy přijede můj bus.

Po příjezdu jsem se vydal na prohlídku města. U nás je člověk zvyklý, že má všechno pečlivě schované po kapsách a ani na minutu nenechá žádné věci bez dozoru. O to složitější je si zvyknout na to, že tady opravdu člověku nehrozí, že by mu někdo vzal osobní věci. Takovou typickou ukázkou byla návštěva food courtu v nákupním centru na Dongdaemun Marketu. Při čekání na jídlo si všechny věci pečlivě hlídám a nenechám bez dozoru. Vedle u stolu sedí pán, který také čeká na přípravu jídla. Náhle ho zavolá matka příroda a on veškeré své věci nechá ležet na stole a jde si odskočit. Pro našince představa, že nechá na Novém Smíchově ležet věci u Meka a jdu si odskočit, dost neskutečná. O to větší šok je, když se člověk po vydání jídla přesune do části, kde sedí většina návštěvníků a kouká, že u prázdných stolů leží odložené kabelky (většinou s logem LV) a lidé si v klidu chodí objednávat k jednotlivým restauracím. Tady naprosto normální.

S food courtem je tady jedna zajímavost. Food court se sestává z mnoha restaurací. Když si nějakou vyberete a objednáte jídlo, tak dostanete takovou malou krabičku na které svítí číslo objednávky. S krabičkou si sednete ke stolu a čekáte. Jakmile je jídlo připravené, tak krabička začne svítit a vibrovat a můžete si jít pro jídlo. A koho zajímá, co jsem měl dobrého: syrovou chobotnici, nudle, pálivá omáčka, nakládaná ředkev jako příloha a polévka. Vše za 90 Kč:-) Voda nepočítám, protože ta je tady automaticky a zdarma.

Tak to je pro dnešek vše a doufám, že čas umožní mi přidat brzy zase pár řádek.