Na dnešek byl plánovaný volný den bez golfu a tak jsme se rozhodli vyrazit za poznáváním zdejších obyčejů. Včera proběhla příprava, která ovšem byla trochu komplikovanější, protože nejsme vybaveni ani mapou a ani bedekrem:-) Navigace je hezká věc, ale tištěná mapa se hodí, když chce člověk plánovat cesty po okolí a nemá na baráku připojení k internetu:-) Naštěstí mi pan Donald poskytl bezplatnou wifi a já měl možnost vyzkoumat možné destinace. Po poradě s radou starších jsme se rozhodli poznat zdejší Macochu zvanou Grand Canyon u městečka Verdan s krátkou zastávkou v resortu Four Seasons, kde jsme se chtěli podívat na tamní hřiště a zvážit, zda tam jet hrát.
Ráno, krátce po výborné snídaní, jsme určili sever a vyrazili na cestu. Protože jsem měl už jenom lehce pod čtvrt nádrže paliva, tak jsem si zapnul dojezd na palubním počítači, abych měl přehled o tom, za kolik kilometrů někde zůstaneme viset. V ten moment jsem ještě netušil, co člověk může zažít, když si nenatankuje na začátku cesty.
Po hodině jízdy jsme dorazili do resortu Four Seasons. Jedná se o hogo fogo resort o rozloze Vinohrad, kde je hotel s velkým množstvím vilek a dvě krásná hřiště. Vše je za plotem a střeženou kovanou bránou. Nejdříve se nám moc nechtělo vůbec zajet dovnitř, protože je člověk zvyklý z té naší východní Evropy na "velkou" vstřícnost. Očekávali jsme, že když nejsem hosti nebo, když nejdeme hrát, tak nás dovnitř nepustí a ještě na nás pustí psi nebo v lepším případě nabroušenou paní domácí. O to více následovalo milejší překvapení. Na bráně na dotaz, zda se můžeme podívat na hřiště, nám bylo velice mile řečeno, že určitě a ještě nám mile vysvětlil cestu. Po příjezdu na parkoviště k nám hned přijel člověk s "shuttle" bugginou a ptal se, zda jdeme hrát. Řekli jsme, že ne, že se jdeme pouze podívat na hřiště a on, že není problém a že nás odveze do klubovny. Když jsme pak zjistili, že nám ušetřil dlouhou cestu, jsme velmi rádi uvítali i následný odvoz zpátky. U klubovny jsme se zeptali marchalla (pán, který má na starosti veškerý chod a pořádek na hřišti), zda si můžeme projit pár jamek a udělat pár fotek. Řekl, že se to nesmí, ale že jestli chceme, tak si můžeme půjčit (zadarmo) na půl hodiny bugginu a objet si hřiště a udělat pár fotek. Inu přistup, o kterém se nám může v tom našem disneylandu akorát zdát...
Po odjezdu z Four Season mi palubní počítač ukazoval dojezd nějakých 140 km. Říkal jsem si, že to bude v pohodě a že to vystačí na cestu do Grand Canyonu, který byl podle navigace nějakých 70 km. Jenže v ten moment jsem netušil, že nás čeká stoupání do hor do nadmořské výšky přes 1000 m a k tomu ještě do oblasti, kde už ani lišky nedávají dobrou noc. Krátce před příjezdem na silnici, která vede kolem kaňónu, mi už počítač ukazoval dojezd cca 30 km a to jsem už byl lehce nervózní. Tak jsem na navigaci vyhledal nejbližší pumpu, která byla dokonce ve směru naší cesty. Uklidnil jsem se, ale jenom na dobu do příjezdu k čerpací stanici, která měla zavřeno - bohužel už tak od konce studené války. To už nervozita byla trošku větší. Proto jsem zadal další pumpu, která byla asi 20 km mimo náš směr. Tato pumpa sice neměla zavřeno od dob studené války, ale měla pro změnu polední pauzu. Po krátké úvaze jsme se rozhodli vyhledat nějakou restauraci a počkat na otevření.
A to bylo výborné rozhodnutí, protože jsme narazili na malou vesnickou hospůdku, kde zrovna bylo pár místních, kteří si dávali oběd a pravidelnou dávku poledního vínka. Přišel k nám číšník, který přinesl s sebou menu na jedné větší tabulce a dvě malé tabulky s polední nabídkou. Neuměl sice ani slovo anglicky, ale měl s námi trpělivost a po krátkém vysvětlování ruka noha jsme si vybrali polední nabídku. Dostali jsme zapečené brambory s kousky uzeného a výborným sýrem, to vše v keramické misce a k tomu čerstvou bagetu a čerstvý salát. Výborná záležitost. Po chvilce se nás přišel zeptat pan majitel, zda nám chutná a zda je všechno v pořádku. A když jsme zaplatili, tak nás šel i sám vyprovodit a popřát šťastnou cestu. Museli jsme konstatovat, že by se většina českých hospodských sem měla jezdit učit, jak se dělá hospoda.
Mezitím otevřela pumpa a my jsme s klidem na duši vyrazili směr velký kaňon. Musím říct, že se vám naskytnou krásná panoramata a pokud se chystáte do Provence, tak se sem určitě vydejte. Ale doporučuji plnou nádrž před cestou:-)
Po cestě ke konci kaňonu jsme v jedné zatáčce narazili na stojícího starého pána, který mával na zastavení. Protože jsme za patnáct kilometrů nepotkali auto, tak jsme se rozhodli zastavit. Starý pán, neznaje jiného jazyka, než bylo zdejší nářečí, ukazoval směrem ke svému autu, které stálo nepojízdné v kopci. Po opakovaní slova Village a ukazováním směrem dolů, nás napadlo, že asi chce odvézt a že nám asi nevypráví vzpomínky na koncert Village People:-) Tak jsme pána naložili do auta a vyrazili směr jeho domov. V ten moment jsme se nedivili, že pán uvízl s autem v kopci, protože během chvíli jsme nadýchali od něho tak asi tři promile:-) Inu frantíci piji místo vody víno a my jsme vezli živý důkaz. Poté, co jsme ho odvezli až k jeho domu, nás ale odměnil typicky po francouzsky - lahev místního vína a k tomu několik čerstvých vajíček přímo ze zahrádky:-) Inu Velikonoce o týden dříve.
Takže výlet se opravdu vydařil a člověk ani netuší, co všechno zajímavého ho může potkat, když mu dochází benzín a musí z ničeho nic odbočit z hlavní trasy. Máte možnost poznat Francii z jiné stránky, než ji vidí turista. A stojí to za to.
Ráno, krátce po výborné snídaní, jsme určili sever a vyrazili na cestu. Protože jsem měl už jenom lehce pod čtvrt nádrže paliva, tak jsem si zapnul dojezd na palubním počítači, abych měl přehled o tom, za kolik kilometrů někde zůstaneme viset. V ten moment jsem ještě netušil, co člověk může zažít, když si nenatankuje na začátku cesty.
Po hodině jízdy jsme dorazili do resortu Four Seasons. Jedná se o hogo fogo resort o rozloze Vinohrad, kde je hotel s velkým množstvím vilek a dvě krásná hřiště. Vše je za plotem a střeženou kovanou bránou. Nejdříve se nám moc nechtělo vůbec zajet dovnitř, protože je člověk zvyklý z té naší východní Evropy na "velkou" vstřícnost. Očekávali jsme, že když nejsem hosti nebo, když nejdeme hrát, tak nás dovnitř nepustí a ještě na nás pustí psi nebo v lepším případě nabroušenou paní domácí. O to více následovalo milejší překvapení. Na bráně na dotaz, zda se můžeme podívat na hřiště, nám bylo velice mile řečeno, že určitě a ještě nám mile vysvětlil cestu. Po příjezdu na parkoviště k nám hned přijel člověk s "shuttle" bugginou a ptal se, zda jdeme hrát. Řekli jsme, že ne, že se jdeme pouze podívat na hřiště a on, že není problém a že nás odveze do klubovny. Když jsme pak zjistili, že nám ušetřil dlouhou cestu, jsme velmi rádi uvítali i následný odvoz zpátky. U klubovny jsme se zeptali marchalla (pán, který má na starosti veškerý chod a pořádek na hřišti), zda si můžeme projit pár jamek a udělat pár fotek. Řekl, že se to nesmí, ale že jestli chceme, tak si můžeme půjčit (zadarmo) na půl hodiny bugginu a objet si hřiště a udělat pár fotek. Inu přistup, o kterém se nám může v tom našem disneylandu akorát zdát...
A to bylo výborné rozhodnutí, protože jsme narazili na malou vesnickou hospůdku, kde zrovna bylo pár místních, kteří si dávali oběd a pravidelnou dávku poledního vínka. Přišel k nám číšník, který přinesl s sebou menu na jedné větší tabulce a dvě malé tabulky s polední nabídkou. Neuměl sice ani slovo anglicky, ale měl s námi trpělivost a po krátkém vysvětlování ruka noha jsme si vybrali polední nabídku. Dostali jsme zapečené brambory s kousky uzeného a výborným sýrem, to vše v keramické misce a k tomu čerstvou bagetu a čerstvý salát. Výborná záležitost. Po chvilce se nás přišel zeptat pan majitel, zda nám chutná a zda je všechno v pořádku. A když jsme zaplatili, tak nás šel i sám vyprovodit a popřát šťastnou cestu. Museli jsme konstatovat, že by se většina českých hospodských sem měla jezdit učit, jak se dělá hospoda.
Mezitím otevřela pumpa a my jsme s klidem na duši vyrazili směr velký kaňon. Musím říct, že se vám naskytnou krásná panoramata a pokud se chystáte do Provence, tak se sem určitě vydejte. Ale doporučuji plnou nádrž před cestou:-)
Takže výlet se opravdu vydařil a člověk ani netuší, co všechno zajímavého ho může potkat, když mu dochází benzín a musí z ničeho nic odbočit z hlavní trasy. Máte možnost poznat Francii z jiné stránky, než ji vidí turista. A stojí to za to.
Komentáře
vice foto kanonu, prosim :-)
H.