Tak konečně jsem se dostal napsat první várku dojmů z dovolené. Ještě o půlnoci jsem seděl doma u počítače a neměl ani sbaleno a nějak se nemohl dostat do té správné "cestovní horečky". Asi je to tím, že té dovolené moc není a tak člověk výjde ze cviku:-) Po několika málo hodinách spánku vyrážíme na cestu.
Po opuštění tisíce aut s CZ poznávací značkou, směřujících za zbytkem sněhu do Alp, jsme se vydali plynulou jízdou směr CH. Díky moderním technologiím a jedné předsunuté posádce, se nám podařilo vyhnout se návalu soudruhů z NDR, kteří vyráželi na velikonoční prázdniny za hranice všedních dnů.
Pokaždé, když zamířím do jedné z jižních zemí, tak mne to na jednu stranu dělá strašně dobře, ale na druhou stranu se vždycky naštvu. První taková směs pocitů přišla při zastávce u benzinky ve Švýcarsku. Zašli jsem do zdejší restaurace Marche (patří pod Mövenpick) na oběd. Když opomenu, že je to restaurace u benzinky, tak jsme si připadal, jak v kulinářském nebi. Začalo to tím, že jeden z hlavních chodů byly čerstvé těstoviny (opravdu čerstvé, vyrobené přímo kuchařem na místě), podávávané s čerstvým chřestem, sýrem a šunkou. Něco, co se u nás podává v lepších restauracích. Ve zbytku restaurace si člověk mohl vybrat mezi nepřeberným množstvím čerstvých salátů, fresh džusů, čerstvých koláčů, několika minutkových jídel. V tom momentě jsem si vzpomněl na kantýnu u nás v práci a opravdu se mi chtělo brečet... Inu posuďte sami z fotek.
Po tomto kulinářském zážitku jsme, plný dojmů, pokračovali dále na jih. V Itálii, jako obvykle, pršelo a příjemně začalo být po přejezdu hranic do Francie. Zde byla cesta zakončena večeří, kdy jsme si dali čerstvé mušle s dobrým vínem. To už jsem na kantýnu nemyslel a konečně si začal užívat dovolené:-)
Zítra vyrážíme na první hřiště, které je sice mimo program, ale vypadá to, že půjde hrát více, jak polovina celého osazenstva. Takže zůstaňte na příjmu pro další chot njůs:-)
Pokaždé, když zamířím do jedné z jižních zemí, tak mne to na jednu stranu dělá strašně dobře, ale na druhou stranu se vždycky naštvu. První taková směs pocitů přišla při zastávce u benzinky ve Švýcarsku. Zašli jsem do zdejší restaurace Marche (patří pod Mövenpick) na oběd. Když opomenu, že je to restaurace u benzinky, tak jsme si připadal, jak v kulinářském nebi. Začalo to tím, že jeden z hlavních chodů byly čerstvé těstoviny (opravdu čerstvé, vyrobené přímo kuchařem na místě), podávávané s čerstvým chřestem, sýrem a šunkou. Něco, co se u nás podává v lepších restauracích. Ve zbytku restaurace si člověk mohl vybrat mezi nepřeberným množstvím čerstvých salátů, fresh džusů, čerstvých koláčů, několika minutkových jídel. V tom momentě jsem si vzpomněl na kantýnu u nás v práci a opravdu se mi chtělo brečet... Inu posuďte sami z fotek.
Komentáře